Vánoční pohádky - Pravý rytíř

29. prosince 2016 v 22:06 | Dincie |  Filmové recenze
Krásný večer! :-D Neodolala jsem a rozhodla jsem se pokračovat v psaní dalších recenzí na letošní vánoční pohádky. Chtěla bych je v průběhu tak nějak sepsat všechny a možná i nějaké to menší ohlédnutí za pohádkami minulých let, ale uvidíme. :-) Ty letošní mě každopádně láká shrnout následovně: Slíbená princezna mě donutila ke slibu, že již nikdy více…! Zázračný nos bohužel nic zázračného nepředvedl a Pravý rytíř zařídil konečně pro letošek tu pravou pohádku! :-) :-D :-)


PRAVÝ RYTÍŘ


Tak, jako jsem trpěla při sledování Slíbené princezny, tak jsem byla příjemně překvapená u Pravého rytíře, který mě moc bavil. :-) Možná i proto absolutně nechápu a nerozumím vlně pobouření, která se v souvislosti s touto vánoční pohádkou zvedla. A proč vlastně? Většina z toho, co se pohádce skrze diváky vytýká, svědčí spíše o nepochopení, než o objektivní kritice. Připadá mi to nespravedlivé, zejména proto, že v porovnávání s dalšími letošními novinkami jednoznačně zazářil jako nejlepší. Štědrovečerní Pravý rytíř tak alespoň podle mého názoru splnil úplně všechny předpoklady pro podařenou, příjemnou pohádku. :-)


Prvotně se mi moc líbil hlavní motiv - tedy souboj a kontrast povah a životních názorů otce se synem. Otec alias fenomenální Lukáš Vaculík ve své roli doslova exceloval. Vykreslil nám tak povahu morálně zásadového čestného rytíře Theodora, který si nedovede představit svůj život bez boje a beze zbraně. S oblibou vyhledává co nejnebezpečnější výpravy, a když ho někdo urazí, může si rovnou předplatit rakvičku. Zkrátka dokonalý (literárně čestný - známe tu čestnost v reálu…) středověký rytíř, skoro jako z Písně o Rolandovi…A s tou chutí k válčení mi zase připomínal Jana Lucemburského.

Konec-konců pravý středověký nádech se prolínal celou pohádkou, což jsem si jako obdivovatel dějepisu užívala. :-) Ve stejném duchu přicházely tedy i vtipy a přístup k ženám, jenž nám jasně ukázal, do jaké míry si můžeme vážit současného pokroku v porovnání třeba s takovou gotikou! Na tuto problematiku nejednou humorně a nepřímo upozornila i sympatická postava maminky v podání Jitky Ježkové. Líbil se mi ten kontrast její oduševnělosti s úspornou logikou jejího manžela. Ostatně, po někom jejich syn ty umělecké sklony podědit musel…:-D

Tím se dostáváme k hlavnímu mladému hrdinovi - rytíři Vincentovi (krásné jméno) alias Janu Komínkovi, který mě bavil už v: Ať žijí rytíři nebo ve Dvanácti měsíčkách. Při koukání na poslední zmíněnou pohádku si vzpomínám, že jsem si už tehdy posteskla, jaká je škoda, že mu nedali hlavní roli - že by z něj byl parádní princ! Jsem ráda, že k tomu po čtyřech letech nakonec došlo a o to víc to podnítilo mou zvědavost.

Dle mého názoru i v této roli Vincenta věrně splňoval inteligentního, sympatického, pohledného a duchaplného hlavního hrdinu, který nebalancuje dějem jako loutka, ale aktivně se podílí na jeho utváření. Dokonce jsem mu věřila i to umělecké zaměření, nejvýraznější v podobě talentu ke kreslení. Přemýšlel dříve, než jednal a nezůstával lhostejný k druhým. Rád četl, dovedl získané znalosti použít a s lehkostí si občas tak trochu utahoval z válečnické povahy svého otce…



Celou pohádkou svištěly úžasné hlášky, které nás u příjemné atmosféry Štědrovečerní tabule bavily všechny. Celý film se nám zalíbil tak, že jsme se na něj pak za dva dny dívali znova. A zase se nám podařilo v něm najít něco, co jsme předtím vlivem Štědrého večera přehlédli. Třeba větička typu: "Takže projdou jenom moudří a spravedliví? No a co my ostatní…normální?!" :-D :-D :-D

Tato hláška vzešla od Martina Krause alias vypočítavého rytíře Damiána, který, jak Vincent zábavně prohlásí, číst sice neumí, za to počítání mu jde skvěle. Martin Kraus si tuto roli vyloženě užíval a jako záporák se ukázal být velmi přesvědčivý - od jeho Kouzel králů spatřuju obrovský herecký posun. Oslovilo mě, že své roli přizpůsobil nejen mimiku a hlas, ale i veškeré další pohyby a gesta, včetně chůze. Jeho postava tak geniálně zastává úlohu tzv. postranního zla a jasně ukazuje, jak se všude najde nějaký "hodný kamarád,", který neváhá dokonce vystřelit i na ztělesněnou něžnost v podobě královny víl…

Mimochodem, královna víl alias půvabná a jemná Táňa Pauhofová, která na tuto úlohu krásně seděla, otevírá další velice povedenou oblast - kostýmy. Překrásné byly nejen šaty, které na sobě měla ona, ale i ostatní víly a vůbec všechny postavy této pohádky. Nesmírně elegantní, neokoukané a ladné pro oko. Klobouk dolů. I ta barevná kombinace u šatů princezny - modrá s průsvitným růžovým doplněním…nádherné. :-)

I prostředí, interiéry a exteriéry mi k pohádce hezky šly a dodávaly ději to potřebné koření. Z dalších rolí mě rozesmál i Michal Novotný alias poživačný rytíř Bernard a kamarád podlého Damiána. U něj jsem se bavila třeba při scéně, která vznikla ve spolupráci s Vincentem, který se v kombinaci překvapení a mírného znechucení zeptal: "A co kdyby to nebyla princezna? Obyčejné dívce byste nepomohli? Švadleně, děvečce, kuchařce…?!"

A Bernard s plnou pusou ihned odvětil: "Kuchařce bych pomoh!" :-D

Taky v hospodě, když přihlížel rozmluvě Vincenta s jeho otcem, to nevydržel a poněkud poťouchle nadhodil:

"Chlapeček cestuje s tatínkem, co?"

Touto větou se rozevírá jedna z nejvtipnějších scén první části.


Pokud se přesuneme do temnějších vod, musím zmínit herecké kouzlo Jaromíra Hanzlíka alias zlého čaroděje, který byl tak odpudivý, zlomyslný a přesvědčivý, že mě skoro až vrátil do dětských let. Parádní černokněžník. Bylo vidět, že si tu zápornou roli maximálně vychutnával.


Princezna, kterou si vyhlídl, už když se narodila - což bych rozhodně označila za efektní prvek - na mě působila něžným a milým dojmem. Lucie Černá alias princezna Isabela (to je pravé jméno pro princeznu! A ne nějaká uměle indiánsky skloubená "Čirá Radost"!) tak splnila předpoklad krásné dívky v nesnázích. Působila inteligentně a také empaticky - když se vrhla za Vincentem, uvězněném v ohnivém kruhu anebo když se pro něj rozhodla obětovat…Líbil se mi i ten její nešťastný výraz při návratu k rodičům, kdy měla představit černokněžníka coby svého ženicha…

Úlohy komického dobra se zase zhostil sympatický Marek Němec alias Trpaslík, který k jeho smůle trochu víc vyrostl, ale za to má dobré srdce a snaží se hlavním hrdinům v jejich boji s čarodějem co nejvíce pomáhat.

Užívala jsem si i romantické scény - s věnováním kresby, s objetím v ohni a hlavně tu závěrečnou, která se opravdu moc povedla. Za mě by tam romantiky mohlo být klidně i víc, ale to se dá odpustit. Co mě však na této pohádce mrzí je jiná věc. Ke konci děj strašně zrychlí a vypustí se tak scény, které by tam chybět neměly - souboj Vincenta s černokněžníkem. Nejenom proto, že by to bylo efektní, ale hlavně proto, aby hlavní hrdina pochopil, že někdy se to beze zbraně holt neobejde…Pohádka se mohla o tuto scénu klidně prodloužit - nepochybně by jí to prospělo a také ji ucelilo. Stačilo by i pět či deset minut navíc a udělalo by to hodně. Takhle to tam zbytečně schází a kazí to celkový dojem, což vidím jako velkou škodu.

Anebo když už nechtěli tvůrci souboj s čarodějem, klidně si mohl Vincent zabojovat s rytířem Damiánem…prostě a jednoduše - v závěru chybí ten poslední maličký dílek skládačky v podobě jediného souboje.

I přes tento zbytečný nedostatek se mi ale Pravý rytíř moc líbil; zařadila bych ho bez váhání mezi povedené nové pohádky - a to hned vedle loňského Korunního prince. Podle školního hodnocení bych tedy udělila jedničku s maličkým mínusem za ten nedotažený závěr.

Hvězdičkové hodnocení :



( ↓ Neskutečně přesvědčivý Lukáš Vaculík rychle hodnotí situaci... ↓ )



( ↓ "A ne, že si na mém kouzelném ohni zase budete opíkat brambory...!" ↓ Aneb teď trošku zesměšňuju úžasného Hanzlíka v roli zlého čaroděje a únosce princezny. )



( ↓ V takovýchto scénách jsem z něho fakt nemohla...věrně odpudivý a ještě k tomu škodolibý... ↓ )



( ↓ Většina hlavních postav pohromadě. Vlevo tatínek Theodor se synem Vincentem, vpravo jejich "povedení" spolucestovníci..., všichni lehce vykolejení z černokněžníkovy schopnosti teleportace... ↓ )



( ↓ Vincentovi se podařilo na chvíli odtrhnout od lekcí šermu a tak relaxuje u svého milovaného kreslení... ↓ )



( ↓ Půvabná princezna Isabela (v těch nádherných nápaditých šatech) a Trpaslík, krerý s ní soucítí a vypráví jí zase svůj životní příběh. ↓ )



( ↓ Princeznini královští rodiče. Nyní už šťastní, že se jim ztracená dcera vrátila. ↓ )



( ↓ Královna víl alias něžná Táňa Pauhofová v dokonale éterických šatech... ↓ )



( ↓ Uvězněná královna v detailu. ↓ )



( ↓ Černokněžník se učesal a nyní se chystá s očividně nadšenou princeznou oženit... ↓ )



( ↓ Princezna Isabela... ↓ )



( ↓ Bojovný rytíř Theodor a současně milující otec... ↓ )



( ↓ Martin Kraus alias vypočítavý rytíř Damián. ↓ )



( ↓ ...A jeho kamarád poživačný rytíř Bernard. ↓ )



( ↓ Vincent a Isabela konečně a šťastně spolu... ↓ )



( ↓ Z letošních pohádek jednoznačně nejsympatičtější a nejpěknější pár... ↓ )





(Zdroj obrázků: Česká televize)

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 1. ledna 2017 v 19:05 | Reagovat

nádherné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter