Březen 2014

O malém mahagonovém štěstíkovi

19. března 2014 v 18:15 | Dincie |  Moje názory a zážitky
Ahoj! :-) Uvědomila jsem si, že už jsem vám hodně dlouho nepsala nic o našem největším rodinném pokladu a soukromému sluníčku - Vikískovi. :-D I když letos nenastoupila zima ve vší své parádě, přesto se objevilo hodně důvodů ke smutku a k depresi. Co bychom si tedy počali nemít doma vlastní zdroj pozitivní energie a soukromé roztomile mrkající štěstí, které vám přiběhne naproti? :-) Ani jsem se vám nesvěřila, jak jeho prostřednictvím probíhaly poslední Vánoce. Schválně dostal jako první dárek a dalším osudným počinem to bylo pískací kuře od bráchy. Pokud ty osudné zvraty sečteme, vychází z toho, že jakmile protrhl papír a dostal se k hračce, začal šílet. :-) Poskakoval, probíhal z jednoho pokoje do druhého a u toho celou dobu pískal. Pískal, pískal a pískal. :-D Ten specifický zvuk přehlušil televizi, naše slova a doprovázel nás po celý Vánoční večer. :-D Když jsme šli spát, mírně nás z toho už bolela hlava. Nevěřili byste, jak se takové pískání stane rychle nesympatické. Jenomže, když jsme k Vikimu vykročili, abychom ho o osudnou hračku obrali, zdrhal tak rychle, že se nám to nepovedlo. Vzal to jako pokyn ke hře. :-D Marně jsme se snažili rozbalením dalších hraček odvést pozornost. Kuře už nic nepřekonalo, stejně jako nic nepřehlušilo Vikískovo intenzivní pískání...docela sranda. :-D
Na druhou stranu Silvestra nesl chudáček poměrně těžce. Většinu dne byl zalezlý pod postelí a vykukovaly mu jenom ty nádherné tmavohnědé oči.




Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter