Prosinec 2013

Vánoce

20. prosince 2013 v 10:16 | Dincie |  Jednorázové povídky

Vánoce


"Už se těšíš na Vánoce?" Jiskřičky v jeho hnědozelených očích zase zaplápolaly tak specificky něžnou radostí, že se jí nedalo odolat. Můj malý zlobivý a pihovatý bráška ten svátek prostě miloval. "Jasně." Ucedila jsem ironicky k sobě.

Pro něj to byl rozzářený stromeček se spoustou utajených radostí pečlivě zabalených do všech možných barev a mašlí. Byla to neslyšná melodie vloček o skla oken a mihotavá písnička svíček u slavnostní večeře. Byly to závěje času a pocitů absolutního štěstí.

Já to viděla trochu jinak. Typické poletování z obchodu do obchodu, z horka do zimy s vyhlídkou : "Bohužel. To už nemáme ani na skladě" a s představou budoucího zklamání v těch rozzářených očích. Honba za pečením, uklízením, nakupováním a následným balením, ukrýváním, s akcemi na poslední chvíli a celkovým podrážděním. Nervy, stresy a samozřejmě hádky kvůli všemu a všem. I taková zůstávala ta neozářená tvář Vánoc.

Jak strašné musí být, když člověk o nich zůstane sám. V takovém soukromém exilu před světem a jeho veselými tvářemi. Před světem a jeho nezměrným, místy povinným štěstím. Je to přežitek? Něco dávno přeceňovaného, zneužíváno k propagaci a určité komerci naší uspěchané doby? Zbytečné výdaje?

Smutně jsem vyhlédla z okna, zatímco zlobidlo pořád čekalo na svou odpověď. Na tu jedinou, pro kterou se vůbec ptalo. Jenomže, na druhou stranu se dá zneužít cokoliv, tradice, nápad, myšlenka...tak proč ne Vánoce? Připadalo mi pošetilé je kvůli tomu ignorovat. Předat si symbolicky jeden balíček, nebo žádný, v tichosti se navečeřet a jít si každý po svém. Jak je takové trávení času vlastně prázdné? A popírá všechno, proč Vánoce slavíme. Pokud člověk nepodcení čas a každý přispěje k dokonalosti něčím, věřím, že pak mohou být nádherné, oslnivé, hřejivé a že se taková investice vyplatí. I když pravda, záleží CO od nich vlastně očekáváme.

Zlobidlo, s očima vykulenýma očekáváním na mě stále viselo pohledem svých dvou barevných duhovek. Každá z nich měla totiž jinou, jeho levé oko plálo zelenou, jako Vánoční stromeček a jako všechno překrásné, co dokáží vyvolat i přinést jedině tyto svátky. Zatímco to druhé odráželo hnědou barvu, zastupujíce tak tichou hrozbu toho, v co by se mohly Vánoce tak lehce zvrhnout. Usmála jsem se a pohladila ho po rozcuchaných vlasech. "To víš, že ano."


Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter