Jil - 21. kapitola

19. srpna 2011 v 13:11 | Dincie |  Jil - Druhý díl
Ahojky!!! :-) Po roce a půl mám pro Vás novou kapitolu k Jil. Rozhodla jsem se udělat radikální změnu v ději a posunout tím celý příběh zase o kousek blíže konci. O kousek. :-D Neměla jsem teď na psaní vůbec čas, překvapivě. Největší vinu na tom nesou laye a protože se mi z layů stala povinnost a ne zábava, rozhodla jsem se skončit s nevděčným layováním na přání. :-( Myslím, že na tuto skutečnost příjde dříve či později každý layař. :-( Takže mám nové podmínky, co se týká layů ode mne, které si můžete přečíst ZDE a nebo ZDE. Rozepisuji se taky k volným layům...No nic...Takže jsem se rozhodla odreagovat u Jil a doufám, že se vám bude kapitola líbit a že vás bude bavit. :-D ;-) :-D ...Mějte se krásně, ahojky!



Jil - Druhý Díl :

 

21. Kapitola - " Žezlo v rukou krále "

 
Veronice byla náhle zima. Dolehla na ni ona skutečnost, že útěk nic nezmění. I kdyby běžela rychlostí právě vystřeleného šípu, Efikerovi to život nevrátí. Zastavila se tedy a sklesle rozhlédla kolem. Nádvoří plné hluku vystřídal řídký, poklidný lesík. Byla tady sama. Sklonila se a nešťastně si sedla pod jeden ze stromů. Mělo ještě něco smysl? Efiker pro ni vždycky znamenal více, možná i více, než sama věděla. Dostala ho jako malé hříbě právě od NĚHO. Ta vzpomínka vyvolala další bolest. Krůpěje trpící lásky k oběma jí stékaly po tvářích, zatímco její srdce krvácelo. Ačkoliv si slíbila, že u něj zůstane, nedokázala to. Nedokázala se dívat na jeho bezvládné tělo. Chtěla si ho pamatovat živého, plného energie, takového, jaký vždycky byl. Věrný. Až příliš…Už nebyla žádná naděje na jeho uzdravení. Tohle byl konec. Lesní ptáci poletovali se štěbetavými výkřiky kolem, v dálce zaštěkal pes. Všechno pokračovalo, žilo svým poklidným denní režimem, jako by se nic nestalo. Odněkud z velké dálky k ní pronikl hlas. Volal její jméno. Zvedla pomalu hlavu, bála se, že slyší jen to, co slyšet chce. Ale nebylo to tak. I přes uslzené oči ho dobře poznala. "Darate?" Náhle se jí prudce rozbušilo srdce a ona k němu natáhla ruce, tak jako se tonoucí chytá lana. Objal ji, opakoval její jméno a ona stále plakala. "Co se stalo?" slyšela jeho otázku, ale nebyla schopná odpovědi. V úzkost, která svírala její srdce se ho držela v objetí a tiskla k sobě jediný plamínek naděje, který jí ještě zůstal. "Bál jsem se o tebe, ti odporní krvežízniví bojovníci…" Zvedla k němu hlavu. Náhle se jí v očích místo slz objevila zlost. "Jsou mrtví? Všichni?" chtěla vědět. Darat přikývl. "Těm, kteří utekli, když se objevil André, jsme dali poslední lekci my. Les je čistý." Veronika sklopila oči zase k zemi. "Ale za jakou cenu. Darate…oni zabili Efikera! Ty zrůdy ho zabily!" hlas se jí zlomil. Hladil ji ve vlasech. "Já vím, André mi to řekl…" zaváhal. "Za tu krátkou dobu, co jsem ho znal,…" ale nevěděl jak má pokračovat. Nechtěl jí žádným slovem ještě více ublížit. "Bál jsem se také…o tebe. Když jsem se dozvěděl, že nás Gren zradil…myslel jsem, že už je pozdě. Příliš pozdě, Veroniko…" Zadívala se mu do očí. Do stejně nešťastných modrých očí. Proč to muselo být všechno tak komplikované? Měla ráda toho, kterého jí hlas poručil zabít. Proč zrovna on? On, který ji jako jediný dokázal utěšit. Měla o něho také strach. Kdyby po tom všem ztratila ještě jeho…Tak proč? Předvídal snad hlas, že díky němu odrazí první útok krvežíznivých? Tušil snad, že se díky němu žezlo dostane až do paláce?



Temná síň bez oken a bez dveří. Jen mihotavé světýlko jediné svíčky, ozařující svou energií trůn krále. Sám se na něj pasoval a jeho trůn byl vykoupen krví. Zda vinných, či ne, co na tom sejde? Stalo se to a již to nelze vrátit zpět. Po mramorové podlaze se začaly rozléhat kroky. Zprvu váhavé, ale ty druhé už oplývaly sebejistotou. Síní procházeli dva muži a neomylně zamířili k trůnu uprostřed schodiště. Pán a jeho sluha. Král a poddaný. Svobodný a otrok jeho zvůle. Dva protiklady spletené náhodou či osudem do stejného místa a času. Král usedl na křeslo své moci. Trůn, uprostřed schodů, snad aby vynikla velikost jeho majitele a tajné chodby mu zajistily rychlý únik v době nebezpečí. Pán hradu jediným pohybem ruky naznačil, aby sluha zapálil svíce svíček. Více jasu, větší oslava jeho moci. Ačkoliv byl dnes poněkud prchlivý a také to dával najevo. "Nyní mluv, co mi musíš sdělit tak důležitého a tak diskrétně?" ta otázka prořízla tichou síň a s obdivuhodnou rychlostí se rozletěla až do nejzazších koutů, aby se odrazila od stěn v šepotající ozvěnu. Síní zazněl hlas krále. Sluha zaváhal, na čele mu v soustředění vyvstaly vrásky. Odkašlal si. "Můj králi a pane, vládce hradu An-Roid, přicházím dnes za tebou…" král varovně nastavil dlaň. "Dost už. Ušetři mě svých hloupých výlevů a přejdi rovnou k věci." Sloužící sklopil oči k podlaze. "Krveží-, chci říci, ti bojovníci, které jste poslal…" nenápadně se koutkem oka podíval, jak se vládce tváří a zase pokračoval : "…byli bohužel odraženi, takže sice napadli strážce žezla, ale ti jim uprchli. Tedy, chci říci, že na náš útok nebyli připraveni, to ani zdaleka ne, můj pane, ale ti poslové nakonec stejně unikli ze všech vašich nástrah…Pokládal jsem za důležité vám to sdělit, ale raději, jak jste sám chytře naznačil, diskrétně, aby tento nezdařený pokus nenarušil morálku vašich vojáků…" sluha si královo mlčení vyložil špatně a s letmým úsměvem k němu vzhlédl. Pak pochopil. "Ty! Ty se opovažuješ přijít sem a sdělit mi s naprosto klidnou tváří, že mí žoldáci padli a žezlo je za neproniknutelnou ochranou paláce krále Erika?" tentokrát křičela i ozvěna a sluha ve strachu padl na kolena. "Ale…já…kdybych vám to zatajil, nemohl byste jednat…!" koktal. Král nadzdvihl obočí. "Jednat? A co mám podle tebe teď dělat?!!" naklonil se z trůnu a prudce převrhl nejbližší svícen. Mistrovská zlatnická práce zasténala o podlahu a rozpadla se na tisíc drobných kousků. Svíčky se vykutálely ven a ještě slabě plápolající cestovaly po podlaze jako zbytky z topící se lodi. "Hlupáku! Tvůj zaručený plán selhal, kdyby ho zabila, bylo by už žezlo mé! Patřilo by jenom mě!" král zhluboka vydechl a opřel se zpátky do křesla. Sluha ležel pořád na zemi, třásl se strachem a bál se zvednout hlavu. Král se na něj s odporem podíval. "Jsou alespoň nějací zajatci?" Sluha zasípal, mluvilo se mu poněkud špatně. "Ta bitva byl veliký masakr, podařilo se nám jich pár zajmout, ale skoro všichni zemřeli cestou, aniž by nám vyzradili něco důležitého." koutkem oka zachytil králův pohled, a proto rychle dodal : "Jeden ale přežil, můj pane." Samozvaný vládce pokynul rukou. "Dobrá, tak ho přiveď, ať přijdu na jiné myšlenky. Už jsem se bál, že budu muset na mučidla pověsit tebe!" Sluha hlasitě polkl. "Už jsme zkoušeli všechna mučení, ale nepromluvil, pane." Král mlčel a tak se sluha ještě odvážil dodat jeden podstatný detail. "Dneska ráno zemřel." Síní zazněl ještě jiný hlas. "Tato drobná skutečnost nemusí vaše veličenstvo trápit." Třetí kroky, které autoritativně pokračovaly až k trůnu. Muž ve středních letech, s kápí na hlavě a s tváří skrytou maskou, se uklonil vládci až se vzduch zavlnil jeho černým pláštěm. Byl vysoký a oproti zoufalému sluhovi působil vznešeně. "Zvěd…" ušklíbl se znechuceně sluha, ale raději poustoupil. Příchozí došel až k trůnu a hluboce se vladaři uklonil. Král zkřivil rty do něčeho, co mělo sice k úsměvu daleko, ale za to vyzařovalo první pozitivum dnešního dne. "Právě včas, jak se tak dívám." Zhodnotil situaci příchozí. "Vítám tě na hradu An-Roid, můj drahý příteli. Jaké máš zprávy?" ptal se už král mnohem uvolněněji. Sluha vycítil příležitost a nenápadně se stáhl k tajným dveřím u schodiště. "Žezlo ještě doposud nebylo předáno králi. Předpokládám, že to sice nebude dlouho trvat, ale k tomu už nikdy nedojde. Mám pro vás ty nejlepší zprávy, můj pane. Je totiž snadné zmocnit se pokladu, když je jeho strážce na dně. Vyčerpaný, zoufalý a dost hloupý na to, aby si myslel, že je v bezpečí." Vládce hradu z něj nespouštěl oči. "Chápu správně to, co mi tady celou dobu naznačuješ?" Zvěd se rozesmál a jeho plášť barvy temna se zavlnil ještě jednou. "Je vaše veličenstvo připraveno na svém sídle přivítat žezlo králů?" a pak se síň rozzářila tím nejkrásnějším z pokladů Říše Katautovy.

 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Stánička Stánička | 19. srpna 2011 v 22:22 | Reagovat

Nádheera,nádhera to jsem si krásně početla hmmmmm :-)  :-)

2 Beatricia Beatricia | Web | 21. srpna 2011 v 10:47 | Reagovat

Umění, píle a krása se zde snoubí v jeden perfektní celek. :-)

3 Beatricia Beatricia | Web | 21. srpna 2011 v 20:54 | Reagovat

Naprosto tě chápu, co se týká objednávek layů. Je to nevděčné a tento problém řeší i tato blogerka. Bude tě to zajímat. Link je zde:
http://path.blog.cz/

4 Beatricia Beatricia | Web | 23. srpna 2011 v 13:42 | Reagovat

http://path.blog.cz/1108/21st-of-august-konecne-doma
Toto je přesný link na uvedné téma.

5 sunfree sunfree | Web | 24. srpna 2011 v 17:27 | Reagovat

krásny blog!!

6 fantasy7 fantasy7 | Web | 28. srpna 2011 v 17:52 | Reagovat

Dincie,
stala se taková špatná věc. Smazalo se mi menu. Byla bys tak moc hodná a zkusila to spravit? Děkuji předem. :-(

7 Beatricia Beatricia | Web | 28. srpna 2011 v 18:30 | Reagovat

Info: tak Tomáš definitivně zrušil svůj blog. Prosím tě, nenapsal ti něco v E-mailu, co se stalo? :-(  :-|  ???

8 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 30. srpna 2011 v 21:12 | Reagovat

Din, ty na mě stále myslíš? Já myslel, že jsem tě v poslední době svými mindráky a už pověstnou neochotnou odradil natolik, že nejsi ani ochotna se se mnou nadále bavit, natož se mi dělat s designy - se dvěma! Nedivil bych se ti popravdě ...  

Víš, nechal jsem si udělat designy pro oba blogy už u jiných autorů. Vlastně jsem to ani neplánoval, jen jsem si řekl, že když tebe už nebavím, zkusím to u někoho jiného. A oni řekli ano.

Ale zase mě mrzí, že jsem tě nechal takto pracovat zbytečně ... to je jedna z věcí, které nesnáším - zbytečná práce. A mně se tvá práce stále velice líbí a vážím si toho, žes to pro mě udělala.

Ale zase jsou to designy ... ty se mění často. Já sice asi nemám moc co o "častém měnění" říkat, když mám na hlavním blogu ten jeden od tebe už asi rok, ale já je neměnil spíš z toho důvodu, že sám grafiku nezvládám a nikdo jiný nemá na moje rozmary náladu. :-D Ty ano a proto tě obdivuji ... :-) a rád využiju tvé nabídky, pokud mi ji ještě ponecháš a nezanevřeš na mě po tomto nedopatření už doopravdy (za zlé bych ti to nemohl mít), ale zase bych chtěl zkusit i grafiku od někoho jiného.
Já si vždycky říkal, že jsi ta nejlepší grafička, kterou znám - nechci tento názor zběsile měnit, chci jen říct, že jsem k tomu dospěl poměrně snadno díky tomu, že jsem se setkával se samými dalšími grafiky, kteří jen napodobovali tvou práci. Tam se rozdíly poznaly lehce. Ovšem narazil jsem i na grafiky, kteří pracují s úplně jiným stylem. Nebudu prohlašovat, že jsou lepší než ty, asi bych kecal ( :-D ), ale jejich práce jsem si oblíbil také. ;-)

Prosím, neukamenuj mě.  
Ještě jednou se ti omlouvám ...

9 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 30. srpna 2011 v 21:13 | Reagovat

Když tady vidím kapitolu Jil, musím se zeptat: pokračuješ v Kopuli? ;-)

10 Passion Passion | Web | 2. září 2011 v 10:19 | Reagovat

Veľmi ti ďakujeme, že si sa nás spýtala, ale my si asi radšej pokáme na ten špeciálne pre nás, takže henten môžeš kľudne ponúknuť :-)

11 Moulie Moulie | Web | 12. září 2011 v 20:59 | Reagovat

Přečetla jsem si teda jen kousek a moc se mi to líbilo, až nebudu mít o víkendu co dělat, ráda si přečtu všechno. Máš moc hezký blog... ;-)  ;-)  :-)

12 Moulie Moulie | 16. září 2011 v 20:06 | Reagovat

Nádherný nový lay máš, překrásný, no fakt že jo. Moc ti ho závidím. ;-)  O_O

13 Pepajz Pepajz | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 3:35 | Reagovat

Fajn blog

14 Kelly Kelly | 31. ledna 2012 v 19:17 | Reagovat

Tvoj blog je úžasný. A tento príbeh tiež, ale však nieje tým čo nakoniec hovoril s vládcom hradu An-Roidom, však ním nieje Darat? :-x  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter