Leden 2010

Něco, před čím nikdo neuteče...

27. ledna 2010 v 18:52 | Dincie |  Moje názory a zážitky
Ahoj! V poslední době mě jistá okolnost donutila se zamýšlet hlouběji nad smyslem života, nad jeho ironickou povahou a nevyzpytatelností...V pondělí jsem byla na pohřbu - poprvé. Do teď mě to tak nějak nezasáhlo, nedotklo...Odmítala jsem tomu uvěřit. Jako kdyby si můj mozek stanovil svou vlastní pravdu...Ještě teď tomu vlastně pořád nevěřím...Smutek a beznaděj, nebo spíše pocity, že už s tím člověkem nikdy nepromluvíte, nezasmějete se s ním, nikdy už ho nevyslechnete...a nic už pro něho nemůžete udělat, nic už na tom nemůžete změnit...Je to definitivní a napořád. Proč? Proč to tak musí být? Vlastně na tuhle otázku znám odpověď, ale odmítám si ji přiznat. Musí to tak být. Je to jediná spravedlnost na světě. Život jde dál... Ale nic z toho vám v tu chvíli nepomůže. Člověk to prostě musí nějak vydýchat, uzavřít a snést...Čas je prý nejlepší lékař a všechno zhojí...nesmaže, ale zhojí. Takže...co se dá dělat? Nic. A nikdo před tím prostě neuteče. Nikdy...

Pro Gerličku...



Green Day - Brown Eyed Girl

23. ledna 2010 v 23:55 | You Tube, Green Day |  Green day

Jil - 20. kapitola

23. ledna 2010 v 23:47 | Dincie |  Jil - Druhý díl
Achoj! Takže je tady po hodně dlouhé době, hodně rozvleklá kapitola teoreticky o všem a o ničem...přesto jsou tam dvě důležité věci a jinak jenom......nic. Mimochodem, název kapitoly mě napadl při hodině dějáku, kdy jsme probírali II. Světovou válku, nacismus/fašismus a jejich konečné řešení židovské otázky...Samozřejmě tím nechci nijak zlehčovat utrpení Druhé světové války...Takže...já radši mizím... Achoj! Mějte se...růžičkově!




Jil - Druhý Díl :


20. Kapitola - "Konečné řešení kněžské otázky"


Viliem nervózně poklepával prsty o stůl, tahle situace se mu rozhodně nelíbila. Byl ve svém Nellondském hradě, v trůnním sále. Vedle něj stála po pravé straně zamračená a znechucená Lucie a po levé jeho otec, starý a unavený král Matyáš, který zastával v této chvíli jakousi neutrální stranu…Právě totiž probíhala hlavní porada krále a Nellondských šlechticů, aby přišli konečně na řešení, jak se vypořádají s proradnými knězi. "Navrhoval bych, veličenstvo, abychom na ně zaútočili, zatkli je, popravili pro výstrahu ostatním fanatikům a rozbořili, nebo vypálili jim ten jejich Tystir jednou pro vždy!" prohlásil jeden z přítomných rozhodně a silná většina ostatních se k němu s bouřlivým jásotem bez zaváhaní přidala. Lucie zvedla oči. Právě tenhle šlechtic se postaral o její "veselou" náladu. "Jenomže, to ukážete lidu, že pravda byla na jejich straně. Pokud s nimi budete zacházet příliš krutě, nabude lid přesvědčení, že byli popraveni nespravedlivě, budou se bát a budou protestovat!" podotkla. Šlechtic se na ni zamračil. "Toho by se nikdy neodvážili!" odvětil bez špetky pochybností. Lucie nadzvedla obočí. "Pokud vím, tak tady už taková situace byla…dokud nepřijel nový král s řešením…" pousmála se na Viliema. Šlechtic se ušklíbl. "Jistě, Aktenské květy…" znechuceně ohrnul horní ret. Viliem zvedl autoritativně ruku. "Tohle nesmyslné dohadování je zbytečné a malicherné. Mám konečné řešení a doufám, že s ním budete všichni souhlasit…V mém království, v severní polovině říše je velké naleziště diamantů a rubínů…jedná se o jeden z dolů v Říši, kde jsou nejen velmi těžké pracovní podmínky, ale také nejmenší počet nalezených drahokamů…takže jsme už uvažovali o uzavření tohoto dolu…nyní se však nabízí konečné řešení, do kterého bychom zapojili naše kněží. Ti fanatici nikdy nepoznali skutečnou práci, takže by nebylo špatné jim dát konečně možnost, aby to v dole poznali…drahokamy, které vytěží půjdou do rodin obětovaných Nellonďanů…" sdělil jim Viliem. Šlechtic se zamračil, Lucie odhadovala, že se mu nelíbila představa takového mrhání drahokamy. Nicméně se mu už nepodařilo nic namítnout, protože pravý král Nellondu nenuceně pokračoval. "…Doufám, že s mým řešením budete souhlasit, nerad bych vás do toho také zapojil, třeba jako dozorce…" mrkl na Lucii.


Koloděj Kenšejot byl celkem vzato příjemný a milý učenec, až na občasné záchvaty nadšení z věcí, které Filipa nikdy moc nelákaly. Svitky, rukopisy, čmáranice a zase svitky, vytržené stránky, opět rukopisy a tak dále pořád do nekonečna, všechno pěkně za sebou a podle abecedy, pokus možno…Filip se při té představě pousmál…Ale jinak byl Koloděj překvapivě milý a chápavý k maličkostem každodenního života. Filipa napadlo, že to byl dokonce ten nejsympatičtější učenec, jakého kdy poznal. Cestou do trůnního sálu se jim Koloděj pořád omlouval a bylo vidět, že celá ta situace se Zedarem mu byla poněkud trapná. "…Netušil jsem, že již vzácní poslové dorazili, jinak bych to nechal samozřejmě na později…" začal, nervózně se prohrábl ve vlasech a rozhlédl po všech přítomných. "To nevadí, stejně už té "prohlídky" bylo nějak moc…" podotkl David s úsměvem. Jakmile Zedar zmizel, vrátila se mu jeho dobrá nálada. Nebo, že by to bylo tou prohlídkou? Uvažoval Filip. Koloděj jeho názor dokonale pochopil a od srdce se zasmál. Lukáš naopak mlčel a raději to nekomentoval. "…Připomínáte mi našeho krále…" podotkl Koloděj, pořádně se rozhlédl a zahnul do vedlejší uličky. "…Taky na tuhle stránku historie, prohlídky, plesy a podobné záležitosti moc není, ovšem kromě obrazů…" pokračoval Koloděj. "Jistě, ty před trůnním sálem…" pousmál se Filip. "Ano, přesně ty." Kývl hlavou Koloděj. "Na královo přání je zajistil můj pán, Velmistr Zedar a to dalo spoustu práce…" upozornil je Koloděj. "…Goatierovy obrazy jsou nádherné unikáty…" dodal. "Unikát je rozhodně i pan Zedar…" zazubil se David. "Myslíš? Já jsem už podobného jednou někde potkal…kde to jenom bylo?" otočil se na něj Filip a předstíral zapomnětlivost. Oba se následně rozesmáli. "Na setkání s takovým by jsi ale neměl zapomínat!" poukázal David a byl ve svém živlu. Koloděj jen pobaveně pokýval hlavou. "Vy jste ale poslové….škoda, že k nám takoví nejezdí častěji…!" konstatoval. "Asi je odlákaly ty prohlídky…" usoudil David. Lukáš si hlasitě odkašlal. "To stačí, ne? Děláš z nás i z ostatních poslů zbytečné kašpary…!" upozornil ho chladně. David si vyměnil pobavený pohled s Filipem. "Bráško, nekaz nám legraci, naše poslání tím končí, tak si to přece taky trochu užij…! A neříkej, že nemáš na našeho starého přítele z Říše Jil zlost…" obrátil se na něj David s milým úsměvem. Lukáš se zamračil ještě víc. "Dokud králi nepředáme žezlo, nic nekončí." Konstatoval nekompromisně. "A co se týká pana Denora, vládkyně mu dala novou šanci a tím se to pro mě uzavírá, já s ním už nemám nic společného!" upozornil přítomné nekompromisně. "Je pan Velmistr Denor opravdu takový, jak se o něm říká?" zeptal se zvědavě Koloděj. "A co o něm Velmistr Zedar říká?" opáčil Filip pohotově. Koloděje jeho trefný odhad překvapil, ale okamžitě se začal snažit zachránit situaci. "…Víte, Velmistr Zedar není špatný člověk a i když jeho dnešní chování bylo poněkud hrubé, rozzlobila ho pouze zpráva o Katautových spisech. Musíte to chápat. Před několika lety on sám, osobně poslední 2 svitky dopsal a doplnil, samozřejmě ve Starokatautštině. Tomuto jazyku se můj mistr věnuje téměř celý život…a proto je logické, že odmítá veškeré novější verze a úpravy…" vysvětlil jim. "Ano, to je logické." Uznal Filip. Pak bylo chvíli ticho, které už nikdo nepřerušil, než došli konečně k trůnnímu sálu. Po stranách chodby byly vyvěšeny nádherné Goatierovy portréty, které tak oba učenci chválili. Filip si je znova letmo prohlédl a pak se zadíval na dveře do trůnního sálu. Znal je ze severního království a tyhle byly úplně stejné…Zdobené zlatem a dávnými rytinami, byly hodně vysoké, takže připomínaly jakousi bránu…před nějakou tou dobou si šel přesně těmito dveřmi pro svůj úkol s žezlem…nejspíše chtěl být Kataut k oběma svým dětech spravedlivý…pousmál se Filip. "Takže, jsme tady, počkejte prosím zde, upozorním krále na vaši přítomnost a hned se vrátím…" oznámil jim Koloděj a vešel zlatými dveřmi do sálu. "Bezva a zase čekáme…" konstatoval David. "Jenom doufám, že to nebude tak jako předtím…" výjimečně souhlasil Lukáš. Naštěstí, ale nebylo a Koloděj se opravdu za nepatrnou chvíli vrátil se zprávou, aby šli dál, do nejdůležitějšího sálu paláce i s jeho doprovodem. Filip náhle začal pochybovat. Tak trochu doufal, že je král zase odmítne…začínal být nejistý a měl strach, aby se něco nepokazilo… "Předáme králi žezlo hned, nebo až s Veronikou?" otočil se tiše, aby je Koloděj neslyšel na Lukáše. Ale bylo to zbytečné, protože Kenšejot stál taktně bokem a obdivoval krásu portrétů. Filip Lukášovu odpověď už předem znal, ale chtěl mít jistotu…Lukáš nezklamal. "Dneska ještě ne, až s Veronikou, stejně ho má pořád ještě ona…nejdříve králi oznámíme, jak jsme pořídili…a pak mu ho předá ona sama…" navrhl. "…A…co když se král bude zlobit, kvůli té bitvě? Málem jsme přece o žezlo…" pokračoval ve své nejistotě Filip. "To je hloupost...prostě to musí pochopit, nebyla to naše chyba…nemohli jsme to vědět, ani tomu jinak zabránit, nešlo to jinak…" uklidňoval ho David. "A co Veronika?" zeptal se tiše Filip. V místnosti okamžitě nastalo váhavé ticho. Lukáš mlčel, ale jeho oči se naplnily smutkem. "Nemůže vědět, že s námi cestovala a i kdyby - musí mít v sobě natolik lidskosti, aby i tohle pochopil…" řekl nakonec Lukáš. "No…a kdyby to náhodou nevyšlo….tak jsme tři a král je jenom jeden!" snažil se na to dívat pozitivně David. "Tak to mě fakt uklidňuje…" ušklíbl se ironicky Filip.



Král jižní poloviny říše stál nejistě vedle svého trůnu a loktem se o něj opíral. Pohled měl upřený někam do neznáma a přemýšlel. Byl poměrně mladý, vysoký, štíhlý a sympatický. Na rozdíl od své sestry, královny Jil, měl vlasy tmavé až černé, zdobené korunou dokazující jeho autoritu. Jako ona měl ale laskavé modré oči, teď plné úzkosti.… Celkově působil důstojně a měl v sobě jisté kouzlo osobnosti, podobně jako Viliem. Oblečený byl jako král, ale přesto nešťastný. Proč? Král se zhluboka nadechl a zadíval na příchozího. "Takže jste říkal, že poslové dorazili? Jsou všichni, nestalo se jim nic?" chtěl vědět. Koloděj Kenšejot přikývl. "Myslím, že ano, vaše veličenstvo, zranění tedy nejsou, řekl bych, že jim nechybí ani veselí…" odpověděl králi a lehce se uklonil. "Dobrá." Konstatoval král a viditelně si oddychl. "Tak je pošlete dál…" Rozhodl. Koloděj se uklonil a vyšel ze sálu. Král se zamyšleně zadíval znova na královské křeslo autority. "Nevěřím, že by bylo opravdu všechno v takovém pořádku…" oznámil sám sobě tiše a posadil se do trůnu. Pořád se totiž nemohl zbavit tušení, že něco nehraje…




Když vešli do trůnního sálu, padl na ně jistý respekt a veškerá královská autorita. Zdobení a celkový vzhled byl podobný, jako v severní říši, ale přesto trochu jiný…Po vzoru Koloděje se králi sedícímu na trůnu lehce uklonili. "Vaše veličenstvo, toto jsou ti poslové, pan Lukáš, David a Filip…" představil je Koloděj. "Velice mne těší." Pousmál se král a jemně pokynul hlavou. "Jste opravdu všichni? Nepřijelo vás více? Má sestra za mnou vyslala jen tři posly?" zeptal se ale vzápětí překvapeně. Poslové se po sobě zaraženě podívali a zvažovali svou odpověď. "Pravda, nebo lež?" přemýšlel Filip, ale nakonec se rozhodl odpovědět pravdivě, cítil, že mu musí sdělit, jak to bylo, tedy s tím, že to snad král pochopí…Předstoupil před jeho veličenstvo blíže a hluboce se mu uklonil. "Vaše výsosti, cestou za vámi jsme byli hned dvakrát přepadeni cizími, krutými bojovníky…" začal. Král se zamračil, ale pozorně ho poslouchal. David si s Lukášem rychle vyměnil šokovaný pohled a Koloděj stál po králově levici, připraven zasáhnout, kdyby bylo třeba. "A to se bál, aby se král nezlobil…" zašeptal David tak tiše, aby to slyšel jenom jeho bratr. "Taková nerozvážnost!" sykl rozzlobeně Lukáš. Filip se na několik sekund odmlčel a nesměle vzhlédl ke králi, jak se zatím tváří. Král ho se zájmem a starostmi vyzval, aby pokračoval. "…Byli jsme čtyři, výsosti, ale při druhém útoku byl nejlepší přítel posledního posla těžce, velmi těžce zraněn a tak tady z tohoto důvodu není, odpusťte, veličenstvo." Omluvil se Filip nešťastně. Král chvíli mlčel a přemýšlel, pak jim, ale řekl : "To je samozřejmě v pořádku, v takovýchto případech se nemusíte omlouvat…" otočil se na Koloděje. "Jak vážná je ta situace, kde jsou teď?" chtěl vědět.


Fénix

20. ledna 2010 v 18:28 | Dincie |  Ohledně blogu :

Achoj! Takže...když už jsem měnila lay a design na hlavním blogu, tak byl čas i na tom layoutovém, do teď tam byla Veronika, dneska jsem to změnila na Fénixe... Celkem to uteklo... Jaký máte vlastně názor na Fénixe?




Avatar

15. ledna 2010 v 19:46 | Dincie |  Moje názory a zážitky

Achoj! Nedávno (a dneska znova) jsem se dívala na film Avatar. Trochu jsem se bála, že to bude kravina, do které namíchali prostě všechno možné dohromady, ale pak jsem zjistila, že pravdou byl opak. Aspoň podle mě...Líbilo se mi to hodně, bylo to sice trochu namíchané, ale přesto naprosto originální, bezvadně vymyšlené a po grafické stránce dovedené k dokonalosti... Líbily se mi tam vtipné hlášky, rozuzlení, symbióza původních obyvatel s přírodou a nádherné efekty, stromy...trochu to kazila ta apokalypsa se stromem, ale budiž...přece jen to byli autoři Titaniku...mohlo to být horší... Bylo mi líto Grace a taky té pilotky...při likvidaci stromu se ukázala pravá tvář většiny "nebeských"..."Vyřiďte to rychle, chci být doma na oběd..." a "Dobrá práce." nebo "Jeďte dál, on uhne, musí mu dojít, že my nezastavujeme..." tahle bezohlednost a mamon mě děsí... A pak byla taky hrozná ta scéna, kdy bojují s lukama a na dracích proti kulometům, robotům a letounům (brácha by určitě věděl přesně jakým...) Hm...ale pak se do toho zapojily "přírodní zdroje" a ten obrat se mi líbil... Chvíli to vypadalo, že budou všichni kladní po zásluze potrestáni, ale naštěstí všichni ne... Takže...se mi to fakt líbilo!
Trochu jsem hledala po internetu a tohle mě zaujalo, tak se když tak koukněte...Odkaz, odkaz










1. Kolekce - Roční období

14. ledna 2010 v 15:18 | Dincie |  Layové kolekce

Achoj! Takže bylo na čase vyměnit zimu....a když máme ten první měsíc nového roku, tak mě napadlo si zopakovat celý předchozí rok - v ročních obdobích....nedávno tady byla i anketa, které roční období se vám líbí nejvíce...
Zvítězilo JARO... a těsně za ním pak Zima... Děkuju, že jste se zapojili do hlasování, ať aspoň orientačně vím....můžete si teď hlásnout pro Roční období, ikdyž je to první kolekce, ale mám jich plánu více, další na řadě by měly být pak Živly....to bude zajímavé.......Hm...tohle je ale ta historicky první kolekce...a tedy je v anketě první, ale pokud se vám líbí, tak jí i tak dejte hlas... Doufám, že se vám to propojení období líbí, protože mě osobně ano... Jinak.... Roční období je udělané zase jinak, takovým tím "posunovacím" způsobem....trochu je škoda, že to odrovnalo Léto, ale dělala jsem to metodou : pokus, omyl...
Věnování : kromě ročních období připomenu věnování i ostatních ročních období...

Jaro - Anvil
Léto - Kamilka
Podzim - Anguil
Roční období - Kabi

A...to bude tak asi všechno k mojí první kolekci - Ročnímu období!


1. kolekce - Roční období

Enya - Poslechovka (Midnight Blue)

13. ledna 2010 v 9:06 | You Tube |  Enya

Green Day - When I Come Around

13. ledna 2010 v 9:05 | You Tube, Green Day |  Green day

Aktuální stav království...

13. ledna 2010 v 8:51 | Dincie |  Spřátelená království
13.1.2010

Achoj! Tak je na čase, abych zase trochu uspořádala svoje Sk... Některé bohužel zrušily blog, nebo přesídlili jinam... Takže si to musím trochu upravit... Více o Sk tady
a tady.







5.11.2009

Achoj! Aktuální stav království je 11, to je nádherné číslo! Děkuju všem mým královstvím za spřátelení! Mějte se medově a pro ty co ho nemají rádi, tak heřmánkově!...Ten krásně voní a navíc je i léčivý, což je v této době chřipek dost aktuální... Achoj!







6.9.2009

Achoj! Děkuju mým spřáteleným královstvím za zapojení do bleskovky a taky Kabi, která není ještě mé SK, ale rozhodně patří k mým oblíbeným stránkám!!! Vyrobila jsem vám diplomky, které najdete tady... Aktuální stav království je 9! Mějte se marcipánově a hodně trpělivosti do nového, hnusného školního roku!!!






8.6.2009

Achojky všichni! V neděli se Říše Jil spřátelila s dalším krásným královstvím, vícetady a dneska s další neméně zajímavou říší. Pro království Ondry jsem vyrobila diplom, měl zvláštní přání, mít na diplomu kobru. Takový diplom jsem ještě nedělala... Ale byla to zajímavá zkušenost, můžete se podívat, jaký byl výsledek....




Green Day - East Jesus Nowhere

10. ledna 2010 v 14:16 | You Tube, Green Day |  Green day

TINA a RYTMUS - "PRÍBEH"

10. ledna 2010 v 14:16 | You Tube |  Mix hudby

Green Day - 21 Guns Lyrics

8. ledna 2010 v 22:42 | You Tube |  Green day

...Tahle písnička se mi fakt moc líbí...




Enya - Watermark

8. ledna 2010 v 22:41 | You Tube |  Enya

Kdo uteče, nevyhraje! - 4. kapitola

8. ledna 2010 v 22:39 | Dincie |  Kdo uteče, nevyhraje!
Achoj! Takže je tady po hooooooodně dlouhé době další kapitola... A už předem upozorňuju, že si čím dál tím více vymýšlím a žádné místa, která tam jsou, nebo ještě budou popsaná ve skutečnosti neexistují... Takže... Mějte se karamelově a hip hip hurá pro víkend - čas bez školy...!






Kdo uteče, nevyhraje!!!


4. kapitola - "…Bude pršet!"

Až na malý detail by se dalo říct, že se všichni shodli. Tatínek, atlasy, příručky a můj učitel zeměpisu. Ostrovy Bermudy se nacházely v pásu -5 a na tom byl postavený celý časový rozdíl…Tedy…skoro všichni se shodli.
Tirel se loktem opírala o sklo auta a snažila se tvářit co nejméně znuděně. Šlo to těžko. Byla unavená, podrážděná a ironická - běda tomu, kdo ji naštve…Před očima se ji míhala krajina, ale utekla dříve, než si ji stačila pořádně prohlédnout. Takhle to bylo vždycky, nic nevycházelo tak, jak by chtěla...A zase spěchali. Už to bylo k babičce jen kousek, před hodinou opustili letiště, takže teď zbývalo jen dojet necelé dva kilometry. Tirel se ušklíbla a zadívala na tatínka. Tímto tempem tam budou nakonec ještě včas…Tirel se zhluboka nadechla a ve zpětném zrcátku si prohlédla svůj ironický obličej. Katrine a maminka spolu rozebíraly internet, jeho možnosti a výhody. Tirel věděla, že za dvě minuty už ani jedna nebude vědět, o čem mluvily. Sama je pouštěla jedním uchem tam a druhým ven, byly pro ni jako zvuková kulisa. Tirel se znova zhluboka nadechla. Ikdyž si to sama odmítala přiznat, už se s tím smířila. Věděla, že teď už utéct nemůže…ikdyž by si to přála…ale…nemůže přece pořád před vším utíkat…, míjeli rodinku cyklistů a dva sebevrahy na motorkách. "…Před něčím se prostě utéct nedá…" Zašeptala Tirel a očima sklouzla od okna na informační leták o Bermudách, který nedbale ležel vedle ní. Vnutila jí ho jedna z letušek ještě před odletem. "…Bermudský leták v ceně cesty, škoda, že mi nedala i provaz…" poznamenala Tirel. "Vidíš, tak třeba něco přečti…, už jsme tam hodně dlouho nebyli…" navrhl tatínek s pokusem zlepšit Tirel náladu. "…Bermudy, vítáme vás v ráji schovaného do křídel Atlantského oceánu, Bermudské ostrovy jsou ideální místo pro letní dovolenou a relaxaci! Leží ve zmíněném, severním Atlantickém oceánu zhruba 950 km východně od pobřeží Severní Karolíny v USA. Cesta sice není nikterak levná, ale vyplatí se! Souostroví je tvořeno asi 150 ostrovy sopečného a korálového původu a z toho jich je obydlených jen 20... Tvoří je korálový vápenec a vulkanity. Jedná se vlastně o vrcholové trosky dávno vyhaslých sopek, zdvihajících se ze dna Severoamerické pánve, která je hluboká více než 5 km. Úbočí sopek bezprostředně pod hladinou obydlují po miliony let korálové kolonie. Takže si turisté mohou dopřát i pohled na sopečnou minulost ostrovů a potěšit se jeho rozmanitostí…Příjemné vlhké subtropické klima, v zimě oteplované Golfským proudem, a nevelká vzdálenost od Spojených států předurčily Bermudy k celoroční turistice a rekreaci…využijte toho! Dopřejte si i vy odpočinek! Bermudy jsou ideálním místem…" Tirel dočetla první polovinu a usoudila, že to bohatě stačí.... "Vážně musím pokračovat?" zeptala se znechuceně. "Mě to nepřijde jako tak špatný nápad, já se na nějaké to sluníčko a nicnedělání těším! Nechápu, proč to tak dramatizuješ…" konstatovala Katrine, líbezně se na Tirel usmála a elegantně si posunula sluneční brýle na očích. Tirel jí věnovala ironický úšklebek první třídy. Přesně tohle chování, posunování brýlí a úsměvy na ni nesnášela…Nicméně zachovala klid, zhluboka se nadechla a jako by mluvila s někým mentálně zaostalým začala…"Kate, asi jsi zapomněla, že jedeme k babičce. Doufám, že sis za ty roky stačila všimnout, že když tam bude ona, tak se s můžeš s nicneděláním i se sluncem rozloučit…" Upozornila ji. "Bude pršet." Dodala s ironickým podtónem na který byla vážně pyšná… "Vidíš to moc pesimisticky…" mávla rukou Katrine. "Ne, jenom realisticky." Opravila ji Tirel. "Chápu, ale, že někdo, kdo se z toho minule vyvlíkl na to má trochu jiný pohled…a nedovede si to představit…" dodala. "Když to chápeš, tak mi to pořád nevyčítej!" ohradila se Katrine. "Ale to bych se potom připravila o zábavu tě vytáčet…" konstatovala Tirel s úsměvem. "Pmf!" ulevila si Katrine. "Ty jsi nepoučitelná!" opět si posunula brýle. "To víš, to je úděl starších sourozenců…musíš vydržet se svou nepoučitelnou sestrou…až do konce života!" shrnula to Tirel, ale dál se nedostala, protože je přerušila přední řada, která to pošťuchování už nemohla dál poslouchat… "To se vy dvě musíte pořád, v jednom kuse dohadovat? Kdo to má pořád poslouchat…" otočila se po nich maminka. "Babička se na vás už moc těší. Víte přece, že je to jenom jednou za dlouhou dobu, že Tirel? Katrine se na babičku minule těšila, ale bohužel, nevyšlo to, by to výjimka, jak dlouho to ještě budeš připomínat a řešit….? Myslela jsem, že už jsi to konečně pochopila a dostala rozum…" rozzlobila se maminka, očividně nebyla Tirel jediná s nervama na pochodu… "Proč zase já? Proč mám mít rozum já a ne ona? Já jsem mladší…ona by měla mít rozum a ne jenom samé výhody…všechno nejhorší vždycky nakonec čeká jenom na mě…" bránila se Tirel a cítila, jak v ní s každým dalším slovem bublá více a více zlosti a podrážděnosti. Všechny ty pocity úzkosti, strachu, zloby a nespravedlnosti se teď draly na povrch a chtěly si přijít na své. "Cože? Já? Ty sis začala s tím po-" Katrine zachytila maminčin pohled a zmlkla uprostřed věty. Tatínek poklepával prsty o volant. Nastala chvilka klidu rušená jen okolnímu zvuky…Pak to prolomil tatínek. "Tak už jste se konečně uklidnily? Protože jsme za chvíli tam a já bych velmi nerad, aby vás babička takhle viděla…" Ve zpětném zrcátku se pousmál na Tirel. "…A myslím, že slovní přestřelky Kate a Tiris řešit teď zrovna nemusíme…sbalila jsi mi ty světýlka a krmivo, jak jsem říkal?" otočil se po mamince se starostlivým pohledem. Maminka zvedla oči. "Zato světýlka, krmivo a rybince teď budeme řešit…" konstatovala ironicky. "Tak sbalila, protože, kdyby ne, tak by to byl pěkný průšvih…!" upozornil ji tatínek a projel povědomou zatáčkou. "Ano, sbalila." Vzdala to maminka. "Výborně." Pousmál se tatínek a s o poznání lepší náladou se podíval po hodinkách. "Poznáváte to už tady?" zeptal se vzápětí. Tirel nadobro odložila leták směrem ke Katrine a zaměřila se na krajinu kolem. Silnice a cesty už nebyly obklopeny osamělými poli, nebo zemědělskými oblastmi, elegantně se vyhnuli provozu v hlavním městě, Hamiltnu a zamířili do jedné z menších vesniček, kde babička bydlela. "Dokonalý odpočinek bez ruchu a železa ve vzduchu, jak by řekl tatínek…" Pomyslela si Tirel a ta věta ji rozesmála. "Aspoň nějaká radost před popravou. Nebo doopravdy přeháním? Má Katrine pravdu, vidím to doopravdy moc pesimisticky?" přemýšlela Tirel a před očima se jí míhaly známé, nebo povědomé obrazy. A pak se zhluboka nadechla. Byli tady. Teď už doopravdy neuteče…




Enya - One toy soldier

4. ledna 2010 v 16:31 | You Tube |  Enya

9. kolo

3. ledna 2010 v 19:37 | Dincie |  Slovní fotbal
Achoj! Takže je tady po hodně dlouhé době další kolo do slovního fotbalu... Zase se hraje, tak jako předtím na význam předchozího slova... A poslední slovo bylo Ancitrus, takže já dávám...SOFIE, ta Yvetě ancitruse přinesla...



Aktuální slovo : Oregano


A...zase prosím, tady jenom komentáře ke slovnímu fotbalu, aby se to nepletlo, díky...

Co vás napadne, když...uvidíte sněhuláka?

3. ledna 2010 v 19:26 | Dincie |  Ankety
Hm... Já osobně nevím, kdy bych měla odpovědět pravdivě, tak by záleželo, jakou bych měla náladu a jak by ten sněhulák vypadal... Takže...jsem zvědavá pro co budete hlasovat vy!


Enya - White is in the winter nigh

3. ledna 2010 v 19:26 | You Tube |  Enya

Sněží, sněží, sněží a brácha se raduje...

3. ledna 2010 v 16:09 | Dincie |  Moje názory a zážitky
Achoj! Venku je hotové pozdvižení, aspoň u nás... Sněhu je pomalu až po kolena a pořád ještě sněží a sněží... Jasně, brácha z toho má radost, minulý rok si napsal o sníh Ježíškovi...a samozřejmě se mu to splnilo... Bohužel....sníh mám ráda, ale nemusí ho být zase tak moc... No nic...je to hrozné, že už je neděle...





Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter