Srpen 2009


Chris Tomlin - Unfailing Love

30. srpna 2009 v 17:41 | You Tube |  Chris Tomlin

Tahle je taky moc krásná!





Chris Tomlin - How Can I Keep From Singing?

30. srpna 2009 v 10:01 | You Tube |  Chris Tomlin

Tahle písnička se mi moc líbí!







Hudba - rozcestník

30. srpna 2009 v 1:04 | Dincie |  Hudba :


Moje oblíbené písničky a interpreti :



...Aneb všechno, co ráda poslouchám...
...a moje nejlepší kamarádka má skvělý hudební vkus! Vždycky, když si chci poslechnout něco fajného, tak jdu k ní a nikdy mě nezklame!

-------------------------------------











Přátelství

29. srpna 2009 v 20:23 | Dincie |  Laye, které už na blogu byly

- Achoj!
- Už nějakou dobu jsem chtěla vytvořit lay na staré, známé a krásné téma přátelství. Myslím, že se mi to celkem i povedlo, ale to posuďte vy...
- Prázdniny končí, ale přátelství zůstává...!

- Věnuji ho mé nejlepší kamarádce Hannah!



Přátelství

Povídky - rozcestník

28. srpna 2009 v 14:30 | Dincie |  Povídky :

Moje povídky a všechno kolem :

--------------------------------------------------




Čarokouzlenky






--------------------------------------------------



Roxette - Listen To Your Heart

28. srpna 2009 v 14:04 | You Tube |  Mix hudby

Pár úprav...

27. srpna 2009 v 23:20 | Dincie |  Ohledně blogu :

Achoj! Trochu jsem si pohrála s blogem a doplnila článek Pýcha a Předsudek o fotky ze seriálu...a pak jsem ještě do menu přidala diskuzní fóra, tak se prosím když tak zapojte... Budu moc ráda! Mějte se malinově a užijte si posledních pár klidných, krásných, prázdninových dnů!

Achoj!


Prosím, zapojte se...

27. srpna 2009 v 18:52 | Dincie |  Ohledně blogu :

Achoj! Chtěla bych vás poprosit, aby jste se taky zapojili do NEKONEČNA, nebo mi aspoň napsali co si o tom myslíte.... Děkuju!



Enya - May it be

27. srpna 2009 v 11:26 | You Tube |  Enya

Speciálně pro Avilan!






Enya - Only time

27. srpna 2009 v 10:55 | You Tube |  Enya





Pýcha a Předsudek

27. srpna 2009 v 10:26 | Dincie |  Romantické filmy

Achoj! Napadlo mě napsat článek na toto téma, protože mám ten příběh ráda...
Byl zpracovaný podle knížky hned dvakrát, co jsem ho viděla....jako seriál a jako film...Knížku jsem četla jako první a moc se mi líbila, takže jsem hned chtěla vidět film... Líbil se mi (hlavně pan Darcy. Keira Knightley, která hrála Elizabeth se mi nejdříve líbila. Nějakou dobu po tom, jsem se náhodou dostala k seriálu a byla jsem nadšená...Elizabeth hrála Jenifer Ehle, která je už na první pohled milá a sympatická....seriál se mi líbil mnohem více, tak nějak si s tím více pohráli a propracovali to do detailů...takže jsem se do toho více vžila... Mám ten příběh ráda, protože to není zase tak moc červená knihovna, kdy už na začátku filmu víte, jak skončí...

Váš vztah k dešti je....

26. srpna 2009 v 19:06 | Dincie |  Ankety

...Já osobně ho miluju! Někdy ve mě sice vyvolá pocity prchlivosti, ale to jen málokdy. Zbožňuju, když usínám a prší. Jak se odráží od okna kapky deště a jemně bubnují na sklo...
Ráda se v dešti i procházím... (většinou bez deštníku...)...! Déšť je rozhodně zajímavý na pozorování a úžasný na poslouchání! Souhlasíte? Jaký máte k dešti vztah vy?











Enya - Caribbean Blue

26. srpna 2009 v 18:33 | You Tube |  Enya


...Tuhle mám taky moc ráda...

A...do konce prázdnin tady moc nebudu, jenom příležitostně, mějte se meruňkově a užívejte si pohodu nerušenou školou.... Achoj!



Enya - Someone Said Goodbye

21. srpna 2009 v 22:43 | You Tube |  Enya

Nekonečno

21. srpna 2009 v 13:54 | Dincie |  Ohledně blogu :


Sice to někdo na konci porušil, ale i tak myslím, že je to super!

Je to fajn virtuální cesta po blozích!

(Vždycky do odkazu dejte adresu blogu, odkud to máte...)
Je to good nápad!!! Pls zapojte se!!!


Ebenova úvaha

20. srpna 2009 v 23:37 | Dincie |  Osobnosti


Na tuhle úvahu jsem nedávno náhodou narazila a moc se mi líbí! Myslím, že je to fantasticky napsané a skvěle to vystihuje skutečnost!


Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul.
Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí.
A co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty.
Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.


Marek Eben



Výlet do Chotěbuzi

20. srpna 2009 v 22:06 | Dincie |  Moje názory a zážitky

Achoj! V sobotu jsme s rodinkou jeli obdivovat obří akvária do Chotěbuzi. Byl to prima nápad a už cesta tam byla příjemná a pohodová......Projížděli jsme krásnou krajinou a ikdyž jsme měli trochu problémy to najít... (bylo to fajn schované )...rozhodně to stálo za to! Od malých akvarijních rybiček tam byli i velcí jeseteři, vodní želvy, štiky, sumci a jim podobné potvůrky... Taťka byl naprosto nadšený a zářil, jako sluníčko. Taky se mi tam líbilo, bylo to krásně udělané, jako malý rybníček, do kterého se díváte zespodu, jako byste byli na dně.... Ve dvou akvárkách byl pruh slunečního světla a to vypadalo přímo kouzelně! Pak jsme měli možnost jít i po schodech nahoru, kde jsme se do akvárek dívali, zase zeshora... Byla tam i velká rybí restaurace, ale bylo tam tolik lidí, že nešly ani otevřít dveře ....původně jsme měli v plánu se tam ještě vrátit, ale pak už jsme tam nešli.... Místo toho jsme se byli podívat k blízkému rybníku o kterém taťka prohlásil, že je to hotová rybí polévka, bylo tam totiž tolik pstruhů, že by mezi nimi hrášek nepropadl... ...A tam jste si mohli půjčit prut a chytit si jich tolik, kolik si jich zaplatíte...hrozné bylo, že se ty pomatené ryby vrhaly na cokoliv, včetně samotného háčku bez návnady.......Byli tam i dva odborníci, jeden dohlížel na správné zacházení s pruty a podběráky a druhý příležitostně už ryby kuchal...Většina zájemců byli v tomto rybím světě nováčci. Jeden pán prut ohýbal tak, že se málem zlomil a ten první dohlížeč se na něj obořil, že už mu to říkal třikrát...Pán stál jako solný sloup, ale jeho manželka ho okamžitě začala bránit a neváhala přikročit ke křičení. Padla obhajoba, že jsou oba právníci a že se v tom vůbec nevyznají, že chtěli jen udělat radost dětem...a že on by jí zápis notáři taky nenapsal, ikdyby mu řekla, jak se to dělá... hádka se pomalu utlumila, ale pánovi se zamotal silon. Taťka se, jako správný rybář, který se už s prutem v podstatě narodil, nabídl, že mu ho rozmotá a během té chvilky mu vysvětlil, jak má co dělat, aby se už nestalo ani toto, nebo něco dalšího. Právník mu poděkoval a příležitostně se na něj obracel s doplňujícími dotazy. Taťka mu odpovídal a po chvíli mu právník nabídl, jestli si to taky nechce ZKUSIT...?! To se povedlo! Taťka, který na ryby utíká, jak může si bude zkoušet hodit prut do vody....o nic jiného nešlo, ryba brala okamžitě. To je jako kdyby po rybě chtěli, ať si ZKUSÍ zaplavat.... Myslel to sice dobře, ale i tak... Všichni jsme se měli hned čemu smát a co rozebírat...protože následoval dotaz jeho manželky : "Vy....jste asi rybář, že?" Ještě párkrát jsme potom právníky potkali a padly ještě další chytré dotazy typu : "A proč se vlastně chodí na ryby ráno?" Co byste odpověděli vy? Výlet jsme ukončili dlouhou sérií badmintonu a pokořili pár našich rodinných rekordů! Takže si myslím, že to byl bezva den a rozhodně jsem si ho užila! Bylo to super! Miluju léto a hlavně prázdniny!!!!!! Ikdyž....mohlo by být trochu méně horko!



Noční tajemství

20. srpna 2009 v 18:57 | Dincie |  Laye, které už na blogu byly
Noční tajemství - avatar


- Achoj! Takže jsem si zase pohrála s layováním.... Tenhle se mi fakt líbí! Hlavně ten noční nádech a hvězdičky....

- Věnuji ho Kamilce!


Noční tajemství


Enya & Enigma - Celtic Trance

14. srpna 2009 v 13:09 | You Tube |  Enya
Tahle je taky pěkná, ikdyž z toho obrázku trochu bolí oči....



Relaxačka

13. srpna 2009 v 22:08 | You Tube |  Mix hudby

Fajn se to poslouchá a ...tak nějak mi to i k tomu Smutku jde...



Smutek

13. srpna 2009 v 15:53 | Dincie |  Laye, které už na blogu byly


- Achoj! Tak mi už minulý lay připadal trochu okoukaný a Smutek jsem měla už připravený.... Vytvářela jsem ho, když jsem měla takovou malou depku.... Ale i tak se mi líbí...hlavně ti motýlci!!!

- A...jeho zelená barva mě inspirovala věnovat ho Mitsuki!


Smutek

Padající hvězdy

13. srpna 2009 v 10:31 | Dincie |  Moje názory a zážitky

Achojky! Včera jsme byli cíleně na nočním lovu. Měly totiž padat hvězdy a to až 60 za hodinu, tedy 1 za minutu! Na nočním lovu hvězd jsme byli minulý rok náhodou a tenkrát jsem jich viděla 6... Včera to bylo mnohem lepší! Napočítali jsme jich neuvěřitelných 73!!! Ale chvilku jsme měli strach, protože byly husté mraky a hvězdy přes ně nebyly moc dobře vidět, ale kolem půl jedenácté se to vyjasnilo a byla to nádhera! Byly fakt nádherné, některé byly až žluté, nebo oranžové a padaly dlouho a zářivě! I taťka si přišel na své, zatímto já a mamka jsme lovily hvězdy, taťka měl políčeno na vodní hady, myslím tím samozřejmě úhoře. A ikdyž říkal, že když přes den prší a je chladněji, tak k večeru a večer už neberou a v srpnu jen málokdy, protože mají všude hojnost potravy přece dva chytil! A bylo to jako na přání, protože postupně zabrali když zrovna padala hvězda.... Brácha si ze začátku stěžoval, že nic nevidí, ale nakonec jich viděl dost a dost! I měsíc byl vážně kouzelný, byl poloviční a s postupujícími hodinami postupoval po obloze nahoru a z jasně oranžové pomalu žloutl a bělal... Vzpomněla jsem si samozřejmě i na Den Trifidů.... Nad hlavami nám poletovalo několik netopýrů.... Těšila jsem se, že si pořídím nějaké fotky, ale až na místě jsem zjistila, že mám ve foťáku nedostačující baterky...! Takže fotky nebudou! Ale i tak jsem si to fantasticky užila! Bylo to báječné!




Enya & Enigma Delerium

11. srpna 2009 v 13:07 | You Tube |  Enya
Tahle písnička je taková zvláštní, ale moc se mi líbí!



Enya - On your Shore

10. srpna 2009 v 20:31 | You Tube |  Enya


Kdo uteče, nevyhraje! - 3. kapitola

9. srpna 2009 v 22:42 | Dincie |  Kdo uteče, nevyhraje!
Achoj! Trochu jsem si pohrála s novou kapitolou na přání Hannah a fantasticky jsem si ji užila! Tak doufám, že se vám bude líbit... A ještě jednou, prosím, prosím nakrmte mi dráčky! Díky moc!



Kdo uteče, nevyhraje!!!

3. kapitola - Balení je nejhorší

"Kde je moje náušnice?!" vykřikla Katrine a snažila se jí najít. Marně. Katrine se ale nevzdávala a už oblečená v pohodlných zelených kraťasech a bílém tričku se snažila svůj neoblíbenější šperk najít. Pobíhala po bytě a přeskakovala rozbalené věci. Při svém hledání se ale v předsíni srazila s maminkou, která kolem ní procházela s už sbaleným kufrem a natáčkami na hlavě. Při té nečekané srážce Katrine vyrazila mamince kufr z ruky a ten s hlasitým bouchnutím při dopadu na koberec vesele vysypal celý obsah. "To snad ne!" povzdychla si nešťastně maminka, která všechno balila už od čtyř hodin ráno. Katrine se jí omluvila a vzápětí se zeptala, jestli neviděla její náušnici. Maminka se rozzlobila a sdělila jí, že na nějakou její náušnici kašle, že ona musí všechno sbalit a nemá čas na hlouposti! Pak si klekla a začala vysypaný obsah znova rovnat a skládat. Po chvíli zvedla hlavu ke Katrine a její výraz se uvolnil. "Ne, neviděla jsem ji, Katrine…" odpověděla a nešťastně, smířená se svým osudem pokračovala. "Kde potom ale může být?! Už jsem přece hledala všude…." Katrine se rozhlédla po bytě, pak jí to došlo. "To snad ne!" vykřikla a vrazila do Tirelina pokoje. Dveře hlasitě práskly a rozzuřená Katrine se postavila před svou mladší sestru. Tirel se v modrém pyžamu točila na své kolečkové židli a prohlížela si zlatou náušnici. "Hledáš něco?" zeptala se, když k ní její sestra vtrhla. "Okamžitě mi vrať moji náušnici!" zařvala. "Ještě jednou tak zakřič a budeš na mě muset mluvit posunkovou řečí!" oznámila jí Tirel aniž se na ni podívala. Katrine se zhluboka nadechla. "Raz, dva…" Tirel se na ni nechápavě zadívala. "To si odpočítáváš vteřiny do vybuchnutí?...Nebo čas do další návštěvy u psychiatra?" hádala Tirel. "Ne, vteřiny, než se na tebe vrhnu a roztrhám tě!" odsekla Katrine. "Já se ale mám…" zazubila se na ni Tirel. Katrine se uvolnila. "Tu náušnici…" natáhla před Tirel otevřenou dlaň. Tirel zaváhala. "Dneska to bylo trochu delší, sestřičko…máš to za 12 minut a 34 vteřin…" oznámila jí Tirel a vrátila jí ten malý zlatý šperk. Katrine se zamračila, ale nijak to nekomentovala, uraženě vytrhla Tirel náušnici a povýšeně bouchla dveřmi. Tirel se rozesmála. Tohle byla ta lepší stránka balení, ale jinak ho nesnášela, mimo všechen ten zmatek byla celá rodinka podrážděná a útočná. Tirel protočila oči. Každý z jejich rodiny měl v této chvíli jiné starosti a ikdyž si uvědomovala, že by se už měla taky převléknout a připravit, nechtělo se jí. Točila se na židli se zavřenýma očima a myšlenkami se pořád snažila uniknout skutečnosti, že už dneska jede do pekla. "Ne, tak hrozné to nebude…" řekla si sama pro sebe. Po tváři jí přejel ironický úsměv a Tirel otevřela oči. "Možná je to tak hrozné jenom pro to, že už tam dlouho nebyla a zveličila si to…ne, nezveličila, ale když to zvládla předtím…" pokrčila rameny a přestala se točit. Přejela pohledem po pokoji. "Vážně na nic nezapomněla?" usmála se sama pro sebe. Její klidný pokoj jí bude chybět, to jeho milé ticho, když ho potřebovala…Tirel vstala a přešla až ke dveřím, věděla, že jakmile je otevře, zapadne do balení a přenesou se na ni rozmrzelé, podrážděné a starostlivé pocity ostatních, ale už to nemohla odkládat. Otevřela dveře, pečlivě za sebou zavřela a přešla předsíní, maminka už tam nebyla, zřejmě už kufr opět sbalila a teď bylo slyšet, jak šustí v ložnici. Prošla kolem ní a zamířila do koupelny. Byla tam Katrine a starostlivě se prohlížela v zrcadle. "Kate, horší už to být nemůže…" poznamenala Tirel. Katrine se zhluboka nadechla. "Dneska jsi sama legrace, co? To už se tak těšíš?" poznamenala schválně ironicky. Tirel jí věnovala klidný pohled. "Jasně, těším se až z tebe bude zase babka tahat rozumy ohledně kluků…!" odpověděla jí Tirel a umyla si obličej. Katrinin obličej nabral lehce růžový nádech. Chvíli se na sebe ještě zoufale dívala do zrcadla a potom zmizela ve svém pokoji. Tirel se ušklíbla. Babička byla rozhodně…ehm…zvláštní a Tirel si byla jistá, že naprosto jedinečná. Zhasla v koupelně a vrátila se zpátky do pokoje. S rukama v bok se otočila čelem ke skříní, jako ke svému protivníkovi. "Vydáš mi tričko a sukni?" zeptala se skříně a pak ji se smíchem otevřela. Udělat si z toho legraci byla její jediná spása a naděje. Vybrala si své oblíbené žluté tričko s drobnými fialkovými kvítky a riflovou sukni po kolena. Světle hnědé vlasy si nechala rozpuštěné. Pak se spokojeně prohlédla v zrcadle a lehce na sebe mrkla. "Tak jo." Zhluboka se nadechla a vynesla svoje kufry do předsíně, odkud je taťka vytrvale přemísťoval do auta. Tirel zaťukala na dveře do ložnice a vešla. Maminka pobíhala od skříně ke skříní a vyjmenovávala seznam věcí na které nesmí zapomenout. "Můžu ti…nějak…pomoct?" zeptala se Tirel. Maminka se k ní otočila a nadechla se. "…A hlavně neříkej, že ti nejvíc pomůžu tím, že odejdu…" dodala Tirel rychle. Maminka se unaveně pousmála. "Dobře, tak tohle dones Katrine, kosmetiku bere k sobě ona…" Tirel se ušklíbla. "Proč mě to nepřekvapuje?" poznamenala a vzala si od maminky tašku s drogerií. "Díky." Maminka se zase otočila a pokračovala v nekonečném seznamu. "Jasně." Tirel se na ni soucitně usmála, maminka vždycky balila a nebylo toho zrovna málo…tohle byla ta hodně špatná stránka balení. Bohužel. Tirel přešla ke Katrinině pokoji a bez zaklepání vešla dovnitř. Katrine stála před zrcadlem a prohlížela se ze všech stran. "To jsi zase ty?" řekla, když Tirel vešla. "Taky tě ráda vidím." Tirel naklonila lehce hlavu na stranu. "Tohle ti posílá mamka…" vešla do pokoje a podala sestře tašku. Katrine do ní nahlédla. "Drogerie, kosmetika…" zamumlala. "A co jsi čekala? Minomet?" zeptala se s úšklebkem Tirel. "A víš, že by mě to od tebe vůbec nepřekvapilo?" Katrine v očích hrály pobavené ohníčky. "To od tebe ale není hezké…!" urazila se na oko Tirel a otočila se k odchodu. "Tirel?" Katrine se pousmála. "Díky." Tirel se k ní otočila. "Nemáš zač, Kate, bylo mi potěšením." A Tirel elegantně smekla neexistující klobouk.
Nejhorší věc na balení je, když už jste tak dost vynervovaní a najde se někdo, kdo je ještě vynervovanější a začne do vás šít…Tirel přešla předsíní. Dveře lehce zavrzaly a objevil se v nich tatínek. Už na první pohled byl nervózní a s trpělivostí na pochodu. "Tirel! Kde máš kufry?! Máš už všechno sbalené a připravené?!" zeptal se. Tirel se rozhlédla po předsíni. "Doufám, že mám všechno…" odpověděla a podala mu svoje zavazadla. "Dobře." Tatínek se podíval po kufrech. "A…tohle bude asi…Katrine, že?!" ukázal na pět přetékajících, původně to byly asi kufry… "Jo, to vypadá jako Kate…" přikývla Tirel. "Jedeme jenom na 14 dnů, ne na měsíc!" zhrozil se. "Jo, tak to vysvětli jí…" pokrčila Tirel rameny. "Třeba to tento rok pochopí…" dodala. "Ale to mi nevejde do auta!!!" Tirel se ušklíbla. "To už jde tak nějak….mimo nás…" poznamenala. "No, tak, díky…! To je fakt super!" ocenil její poznámku ironicky. Tirel se otočila k odchodu. "Ty to zvládneš, já ti věřím!" Tatínek popadl kufry a vycouval zase zpátky ven, k autu. Za chvíli byl zpátky a pokračoval. Tirel byla ve svém pokoji a smutně se točila na židli. Nechtělo se jí odtud pryč. "Tirel?" tatínek se objevil zase ve dveřích. "Pomůžeš mi, prosím?" Tirel přikývla a popadla zbývající kufry. "Jaký je čas?" zeptal se tatínek nervózně. Tak tohle byla další lahůdka. Čas. Babička požadovala, abychom tam byli přesně, takže tatínek strávil nějakou tu chvilku nad vyměřováním, jak dlouho jim co bude trvat, včetně letu a časového posunu, aby tam byli přesně na dobu, kterou babička určila…"Jaký je čas?" zeptal se znova. Tirel se ušklíbla. "Dobrý." Tatínek se zamračil. "Tirel!" natáhla před sebe opatrně ruku s hodinkami, aby jí nevypadly kufry. "7:03" odpověděla. Tatínek se nepřestával mračit. "Už celých 13 minut jsme měli být na cestě!" sdělil Tirel. "No, jo, jasně…" pokývala hlavou. Došli až k velkému stromu, u kterého tatínek rád parkoval, protože poskytoval stín, na rozdíl od ostatních míst. Taťka odemkl auto a otevřel kufr. "To jsem fakt zvědavý, JAK se to sem všechno vejde, no, při nejhorším budete muset vzít něco dozadu, mezi sebe…" konstatoval mrzutě. Tirel mu podala zbývající tašky. "Splňujeme letištní maximum?" zapochybovala. Tatínek zhodnotil zavazadla. "Asi…, tedy…snad….doufám!" znejistěl. Tirel se rozesmála jeho výrazu a vrátila se zpátky domů. "…Jak to myslíš, že se jen prohlížím v zrcadle! Co je špatného na tom, když chci vědět, jak vypadám?!" Katrinin hlas se nesl po domě až k Tirel a vzápětí se mu postavil do opozice maminčin. "…Špatné je jenom to, že máš oči přilepené k zrcadlu a potom nevidíš kde co stojí a leží!" Tirel si povzdychla. "Slyšíš to?!" zeptal se tatínek otráveně. "Jo, chvilku je nechám samotné a už se hádají!" přikývla Tirel. Tatínek sklouzl k hodinkám. "Hádat se můžou v letadle, na něco takového teď není čas! Už jsme měli být 19 minut na cestě!" zlobil se. "A …31 vteřin, tati…" ušklíbla se Tirel. Tatínek to přešel bez větších následků. To samé se ovšem nedalo říct o hádce mezi Katrine a maminkou. "Nechce toho obě dvě! Řvete tady jako malé holky! Kvůli vám zmeškáme letadlo! Už jsme měli být 20 minut na cestě! Dořešte si to, já jdu k autu!!!" Tirel stála a poslouchala hlas nejmocnějšího, jak se odráží od stěn. Chvíli na to se ozvalo bouchnutí domovních dveří a rudý táta stál přímo před ní. "Pojď, jdeme!" oznámil hlasem, který lehce konkuroval s příkazem. Tirel ho ale poslušně následovala, v takových chvílích by tatínek pro její jemný humor nemusel mít pochopení…Za 4 minuty a 52 vteřin, tatínek to počítal se objevily nasupeně i maminka a Katrine. "Kvůli čemu to vlastně začalo?" zeptala se Tirel, když obě nasedly, Katrine dozadu, vedle ní a dvou tašek a maminka dopředu. Tatínek rozjel auto poněkud roztrpčeně, že ZASE nepřijedeme včas. Na Tirelinu otázku nakonec odpověděla Katrine. "Trochu jsem…přehlédla…" chtěla pokračovat, ale maminka ji předběhla. "To už není důležité, Tirel, my jsme si to už vyříkaly…" a pousmála se na Katrine. "Díky, mami." Katrine jí úsměv oplatila. "Vidíš to, Tirel a přesně tohle jsou intriky!" Tatínek nebyl s maminčiným chováním spokojený. "Ale, jaké intriky, co to prosím tě, říkáš…" protestovala maminka. "Intriky, ještě před chvilkou jste po sobě štěkaly a teď jste se spojily - proti nám…!" trval na svém táta. Maminka zvedla oči. Cesta na letiště byla rušená jenom několika drobnýma neshodami, nebo menší výměnou názorů…ikdyž tatínek tak plašil, letadlo nám neuletělo a dokonce jsme let i přežili. Cesta trvala sice o nějakou tu dobu déle, než tatínek počítal, ale i tak. No, hold se bude muset babička smířit s tím, že zase přijedeme pozdě, ale už to asi tušila, protože jsme měli asi tak…osm nepřijatých hovorů, asi volala, kde jsme…Nemohla jsem tomu uvěřit. Po čtyřech letech jsem tam znova jela, ale nejhorší bylo, že jsem měla přesně stejný pocit, jako před těmi čtyřmi roky…možná trochu horší…pochopitelně!




Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter