Jil - 17. kapitola

20. července 2009 v 17:56 | Dincie |  Jil - Druhý díl

Achoj! Takže je tady slibovaná 17. (a slibovaná smrt)....


Jil - Druhý Díl :

17. Kapitola - "Osud a legenda"

Lehce poletoval. Vzdušné víry ho starostlivě nesly a laskaly. Střípek se malinko zakymácel, ale pořád se ubíral stejným směrem. Už dávno vyletěl z Erikova království, nyní se spokojeně vznášel nad říší Jil a Viliema. Byl to malý zlatý úlomek lehký jako pírko, díky moci žezla. Sluneční paprsky se od něj odrážely v třpytivých a jasných barvách. Lesy pod ním nespokojeně šuměly a stromy se k sobě vlivem větru nakláněly, jako by si mezi sebou šeptaly o přilétajícím neštěstí. Jednoho z lesních ptáků upoutala záře střípku, od kterého se odrážely ranní paprsky a chtivě se k němu rozlétl. Byla to straka. Lačně střípek popadla do zobáku a letěla s ním zpátky ke svému hnízdu. Celou tu dobu ji ale z větve nad jejím hnízdem pozoroval nebezpečný dravec. Divoká, dravá kočka. Její zelené oči v lesním šeru jemně světélkovaly a trpělivě čekaly na svou kořist, až straka usedne na větev, ale než stačila spokojeně střípek přidat do své lesklé sbírky, kočka zaútočila. Skočila z větve a mistrovsky po strace chňapla. Straka překvapeně zaskřehotala, ale už se nezmohla na odpor. Když ale vydala ten stísněný zvuk, střípek jí vyklouzl ze zobáku a padal dolů k zemi, než ho vítr zachytil a odnesl pryč. Vylétl z lesů a třepotal se nad loukou. Za chvíli letu se před ním objevila mohutná brána. Thriundská brána. Byla velkolepá, obrovská a na okrajích zlatá, takže ve vycházejícím slunci zářila a kouzelně se třpytila, jako by pocházela z pohádky. Svým jasem se mohla rovnat i se sluncem, které ji ozařovalo. Kolem brány se vznášela hustá a tajemná mlha a dodávala bráně posvátnost, takže vypadala jako by vedla do světa bohů a legend. Na jejím úplném vrcholku bylo vyryto pár slov, zvláštním, starodávným jazykem. Jazykem, který ovládá už jen pár starých učenců, jazykem mocného Katauta. Stálo tam zlatavými písmeny : "It de faune, nau ut aj dikne taud." Střípek nad bránou lehce poletoval. Pak ho ale vítr upustil a on spadl na bránu. Sjel po jejím hladkém okraji, až uvízl v jamce jednoho z písmen a dokonale zapadl do tohoto nápisu. To místo bylo určené jemu a čekalo na něj. Brána se zachvěla a mlha se zvedla vysoko nad bránu v náhlém vzdušném víru. Kličkovala a točila se jako had, pak vítr ochabl a ona spadla přímo na bránu, sklouzla po ní a vrátila se na své původní místo. Ten, kdo rozumí jazyku Katauta, by si jistě povšimnul rozdílu, který se s nápisem stal. Střípek tvořil další písmeno a brána jeho význam přijala. Změnila svou úlohu, aby nápis nelhal. Nyní na něm stálo : "It de faune, nau ut faj dikne taud." A tím se legenda naplnila.


Darat znova pobídl koně. Už byli skoro tam. "Ale…co když už je pozdě? Co když už krvežíznivci mají žezlo a zabili je…" Lehce zatřásl hlavou, aby zahnal tu strašnou představu. Přejeli malou mýtinkou a pak odbočili tajnou zkratkou přímo na tu dlouhou cestu o které si původně mysleli, že je bezpečná ale to byla osudná chyba, protože krvežíznivci logicky předpokládali, že poslové nebudou chtít riskovat a pojedou tou bezpečnější cestou na úkor času. Jakmile na tu osudnou cestu vjeli, koně se vzepjali a odmítali pokračovat. Darat rychle sesedl a rozhlédl se po cestě. Zhluboka se nadechl, reakci koní naprosto chápal. "To snad…" uteklo Trenarovi, který se postavil vedle Darata a ostatní ho následovali. Naskytl se jim hrozný pohled. Prostor před nimi byl posetý mrtvými těly, ze kterých ještě tekla a vytékala krev. Někteří sebou ještě občas škubli, ale byl to jen pohyb nervů, které postupně pomalu odumíraly. Leželi tady krvežíznivci, koně, ale také členové Daratovy brány. Všichni mrtví. "Pozdě." Zašeptal Darat, zavřel nešťastně oči a kousl se do spodního rtu. Jeho společníci se mlčky vydali hledat své kamarády, zůstal jenom Trenar. "Pane…" zašeptal. Darat neodpověděl, ale otevřel oči a procházel pohřebištěm. Dokud ji tady neuvidí taky ležet, tak tomu nehodlal věřit. Nemohl a nechtěl. Pokaždé když procházel kolem svého bojovníka, člena jeho oddílu, do mysli se mu dralo zoufalství a pocit viny. "Nejsou tady!" vykřikl jeden z jeho společníků. Darat se nepatrně pousmál. Bylo to tak. Veronika je tedy na živu, co se ale stalo s žezlem? Porazili krvežíznivce a pokračovali v cestě dál, nebo jim někdo přijel na pomoc, domyslel si André z jižní brány, že se zdrželi kvůli tomu prvnímu útoku a že potřebují pomoc? Darat se zhluboka nadechl. "Pane…" zopakoval Trenar to slovo znova, ale tentokrát naléhavěji. Darat se na něj zmateně podíval. "Ano?" zeptal se podezíravě. "Můj pane a veliteli…" začal Trenar, na chvíli zaváhal a při dalších slovech sklopil pohled k zemi. "Chtěl bych vám vysvětlit JAK se to všechno stalo, myslím mojí…cestu…" odmlčel se a rychle se podíval na svého velitele, jak se tváří. Darat stál s rukama založenýma na hrudi a měřil si ho zkoumavým pohledem. Trenar sklopil rozpačitě pohled k zemi a vyrýval svou botou do země s každou větou rýhu. Stromy kolem zlověstně šuměly a vzduch byl naplněný pachem krve. "…Když jsem od vás dostal rozkaz zjistit, kde přibližně se krvežíznivci nacházejí, vydal jsem se, jak víte, okamžitě na cestu. Hledal jsem jejich tábor tři dny, čtvrtý den jsem díky náhodě konečně jejich tábor objevil. Několik bojovníků zariskovalo a rozdělali "krytý oheň" v jámě, už dlouho asi nejedli nic pečeného…" pousmál se při posledních slovech, hned ale zase zvážněl a pokračoval. "…Prostě jsem zahlídl kouř, tak jsem se tím směrem vydal, chtěl jsem to prozkoumat. K večeru jsem tam dorazil a krytý stíny křoví a stromů jsem zjistil čí je to tábor. Bylo jich nespočet…Seděli a postávali tam, bavili se řezáním a porcováním několika králíků, líbilo se jim, jak vytékala krev…jediný vůdce se nebavil. Vysoký muž stojící nejdále ohni a hledící zkoumavě do tmy, ještě pořád si nejsem jistý, že o mojí přítomnosti nevěděl….byl nervózní a podrážděný. Pak ke svým mužům zvolal : "Viděl někdo na té dlouhé cestě něco podezřelého? Jakýkoliv náznak, že se kořist blíží?!" rozkřikl se. "Už jsme vám to říkali, kapitáne, hlídka 2 nic neobjevila…" ozval se hlas jednoho z mužů, sedící uprostřed kruhu shromážděných, muži vedle něj jeho slova potvrdili tupým přikývnutím. "Dobře, 1. hlídka se ještě nevrátila?" pokračoval velitel. "Ne, ještě se někde loudají, doufám, že nám za své zpoždění přinesou aspoň nové ušáky!" poznamenal zase ten uprostřed a hlasitě se rozchechtal svému vtipu. Muži kolem se přidali a oči všech padly na rozporcované králíky, jejichž některé části se opékaly na ohni a lákaly je svou vůní. Velitel se zamračil na oheň. "Pak to rychle uhaste, někdo by nás podle toho mohl vysledovat!" rozkázal. Prostřední muž se opět ozval. "Ale pane, kdo by nás tak mohl sledovat, o naší přítomnosti nikdo neví…!" namítl sebejistě. Velitel ho zpražil přísným pohledem. "Tím si nemůžeme být nikdy jistí…" zarazil se a temně zamračil na odvážlivce před sebou. "…Nebo o mých názorech a rozkazech pochybuješ?!" dořekl a ruka mu sjela na meč u pasu. Sebejistota muže poněkud opadla, vycítil nadcházející nebezpečí a napětí situace, takže rychle raději udělal krok zpět. "Ne, pane…." Zahuhlal a raději se vrátil zpátky k ohni. Velitel spokojeně spustil ruku z meče. "To je dobře!" podotkl. "A platí to i pro ostatní!" vykřikl a věnoval všem krutý, nebezpečný pohled, až mi přejel mráz po zádech a dostal jsem strach z toho, co by následovalo, kdyby mě náhodou objevili….Neměl jsem ale na takové úvahy už čas, protože se ozvalo šustění a lesní pěšinkou spěchali k táboru další krvežízniví muži. Mohlo jich být tak patnáct a vlekli sebou někoho dalšího. Přikrčil jsem se ještě více v křoví a doufal jsem, že si mne nevšimnou. Naštěstí veškerou svou pozornost věnovali tomu muži, kterého táhli k táboru. V lesní tmě jsem nedokázal rozeznat jeho obličej. Poznal jsem ho teprve, až když ho dotáhli do tábora, k ohni. Byl to Gren. Prostřední muž se rychle znova zvedl jakmile Grena uviděl a pobaveně si ho měřil. "Přinesli jste nám něco na hraní?" rozesmál se. Gren se po něm vyděšeně podíval. "Co to má znamenat?!" zeptal se velitel příkře. "Když jsme hlídkovali, narazili jsme na něj, chtěli jsme se ho hned zbavit, ale křičel, že běží za námi a že má pro nás důležité informace…, jen ho prý nemáme zabíjet…" vysvětlil muž, který Grena táhl. Velitel se zamračil. "Tak mluv!" obořil se na Grena. Ten se vykroutil ze sevření krvežíznivců a popošel o krok k veliteli. "Nezabijete mě pak, ale, že ne?" chtěl se ujistit. Veliteli přejel po tváři pobavený výraz a prostřední muž, následován ostatními se hlasitě rozesmál. Gren se po nich zmateně rozhlédl. "…Jinak vám nic neřeknu…!" vyhrožoval, ale jeho slova ještě zvýšila vlnu pobavení a smíchu. Velitel postoupil blíže k Grenovi a jeho krvežízniví vojáci udělali kolem Grena smrtelný kruh. "Nepotkali jsme se už někdy?!" otázal se posměšně prostřední muž. Velitel přikývl. "Ano, tohle je on, ten hlupák, kterému jsme minule udělili lekci, zřejmě už zapomněl, že my se nikdy nezastavíme a vždycky dosáhneme toho, co chceme…!" jeho slova vyvolaly další vlnu krutého smíchu. "Takže?" otázal se velitel. Gren se vylekaně rozhlédl kolem sebe. "Pojedou zkratkou, nechtějí nic riskovat, jen párkrát odbočí na dlouhou cestu a to jen krátce…" prozradil Gren a hlas se mu chvěl strachem. Velitel se zarazil. "A pak?" zeptal se zvědavě. "Potom se chtějí zase vrátit na zkratku a tou už se pojede jen krátce, chtějí se potom spojit se silami dalšího oddílu, s jižní bránou…." Vysvětlil Gren a visel pohledem na vůdci. "Ve kterém místě odbočí na dlouhou cestu?" chtěl vědět. Gren se zamyslel. "Podle mapy jejich vůdce to bude u Hertfova úbočí…" odpověděl Gren. "To je všechno?" zeptal se velitel a nedokázal skrýt v hlase zklamání. "Ne!" namítl okamžitě Gren. "Je tady ještě něco…" začal a velitel ho se zájmem pozoroval. "Jejich vůdce, Darat, má v plánu vyslat jednoho ze svých mužů, aby zjistili, jak daleko se nachází váš tábor a kde jste…" prozradil Gren. Vůdce se ušklíbl a zůstal stát tři kroky od Grena s nevyzpytatelným výrazem ve tváři. Kruh krvežíznivců se kolem nešťastníka stále více zužoval. Gren příliš pozdě pochopil jakou chybu udělal, když věřil více svým nepřátelům a když se chtěl spasit tím, že vyzradí tak důležité informace…ale už to nemohl vzít zpátky. Polekaně a vyděšeně kmital pohledem z jednoho bojovníka na druhého a zoufale se podíval na jejich velitele. "To bylo od tebe hezké, že jsi se vrátil ke starým spojencům a pomohl jim…" zhodnotil ho vůdce ironicky a pomalu, krok po kroku se blížil ke Grenovi. Grenovi se zrychlil tep a prudce oddechoval. "Ale to snad ne, on má strach!" zvolal pobaveně k ostatním prostřední muž a všichni se smíchem sledovali to představení. Vůdce se ušklíbl a několika rychlými kroky překonal vzdálenost mezi ním a obětí. Ve vteřině vytáhl meč a jedním plynulým, elegantním pohybem usekl klečícímu Grenovi hlavu. Pak se od něj odvrátil se znechuceným pohledem plným odporu a kapkami jeho krve na tváři. "Ukliďte to!" rozkázal…Měl jsem obrovský strach, že mě najdou, zvláště potom, co mi předvedli jak umí být krutí. Bylo velmi těžké odtamtud nepozorovaně utéct, ale chtěl jsem také vědět co budou dělat dál….Po dvou dnech jejich velitel poslal část mužů pryč. To byl nejspíše ten první útok na dosažení jejich cíle, ale pořád jich tam bylo mnoho, pečlivě střežili své okolí a já jsem chtěl vědět co mají v plánu. Takže jsem tam zůstal další den. Bylo mi to všechno podezřelé, ten den jsem ale zaslechl kousek z rozhovoru velitele a toho muže uprostřed. Velitel ho poslal, aby získal "velikou cennost", kterou přiváží poslové a také se jeho mužům podařilo vyslídit, že se rozdělíme. Podle něho to byla vynikající příležitost a tak toho prostředního muže poslal s polovinou své armády. Pozdě jsem si uvědomil, že jsem celé ty tři dny marnil čas, že jsem se měl ztratit už když poslal ten první oddíl…Byla to ode mne hloupost za kterou se stydím a jsem připraven nést za ni vinu, potrestejte mne, veliteli, zklamal jsem vás…" dokončil své vyprávění Trenar a nešťastně sklopil hlavu k zemi. Darat se na něj chvíli zamyšleně díval. "Ne, nic takového." Zamračil se. "Už se to stalo a cokoliv bych teď udělal to nemůže vzít zpátky. Naštěstí poslové přežili a doufejme, že i to, co sebou přivezli bude v pořádku…" Zhluboka se nadechl a podíval po ostatních. "Aspoň víme, že tady krvežíznivci pořád ještě jsou a musíme se mít proto stále na pozoru, také jsme získali poučení o jejich krutosti a stylu boje…ne, bylo by nespravedlivé říct, že tvé rozhodnutí bylo špatné! Chápu, že jsi chtěl vědět co udělají a počkal jsi, nemohl jsi vědět, co se stane…" dodal a pousmál se na Trenara. Ten zvedl hlavu a viditelně si oddychl. "Měl jsem, pane, měl jsem to tušit…, díky." Zašeptal. Darat se znova rozhlédl po svých bojovnících. "Vrátíme se…" zaváhal. "…Vrátíme se ke králi a celou situaci mu vysvětlím, také si tam konečně odpočinete, západní brána se už o krvežíznivce postará…" uklidnil je a zhluboka se nadechl, přešel přes pole plné mrtvol, krve a rozbitých zbraní. Ostatní ho mlčky následovali.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♥••♥SB Mitsuki♥••♥ ♥••♥SB Mitsuki♥••♥ | Web | 20. července 2009 v 18:21 | Reagovat

Moc hezký jednou z tebe bude spisovatelka :-)

2 Violet Violet | Web | 25. července 2009 v 1:22 | Reagovat

Budu muset číst od začátku..xD

3 Violet Violet | Web | 25. července 2009 v 1:24 | Reagovat

Ahoj.
Musím přiznat, že můj realismus se jedině prohlubuje a pesimismus jakbysmet.Prázdniny se kazí a já nevím co dělat, ale tím Tě nebudu zatěžovat.
Co Tvé prázdniny?.Jak se máš?..
Přeji krásné dny..;-)

4 Jahůdka Jahůdka | Web | 27. července 2009 v 9:21 | Reagovat

Jééé to bylo moc hezký. Čas od času si nějakou tu kapitolku přečtuu.To víš,já si počkám až to bude celé a budu si to moci v klidu dlouze vychutnat  :-)  :-)  :-D  :-D .Jinak děkuji za krásné komentáře.Tvůj des je taky opravdu k "nakousnutí" :)))) Zatím hoj a užij si zbytek prázdnin :)

5 Hannah x) Hannah x) | E-mail | Web | 2. srpna 2009 v 23:00 | Reagovat

Vím, že obyčejné páni, nebude stačit... Ale Pááániiii! To byla úžasná kapitola. Naprosto mě překvapilo, že ta smrt nebyla Efikerova, ale Grenova. Ale lepší tak. On si to zasloužil. Hnusák... Za všechno mohl a díky němu se celá legenda naplnila. :( A to, jak jsi popsala ten střípek bylo ohromující. Takže legenda je naplněná... (Chjo...:D) Zajímalo by mě, co ta slova znamenala. Řekneš mi je ;)? Chudák Darat. takhle to všechno pocítit a vědět, že přijel pozdě... Lituju ho a doufám, že jeho necháš naživu... Páni, jak jsi to všechno popsala... A Krvežívnivci...
Díky za nádherně dlouhý komentář na blogu! Potěšil mě jako vždy! :) Strašeně! Taky doufám, že sis Beskydy užila. :) Mám hory ráda!
No, jestli si bez knížky - to se dá celkem snadno vyřešit. Donesu ti Artyho Fowla. Co ty na to? jsem zvědavá, jestli se ti to bude líbit. :) Moc se na tebe těším! Už zíííítra! Juůííí. Asi se nedočkám. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter