Duben 2009

Jil - Třináctá kapitola

26. dubna 2009 v 18:42 | Dincie |  Jil - Druhý díl

Říká se, že třináctka je nešťastné číslo a ještě, když se k tomu přidá pátek třináctého…jsou vyhlídky na prima den poněkud nejisté…:-)) V Jil se už jedna třináctka naskytla (první díl), tam dopadla třináctá kapitola dobře, dokonce se tam odehrály dvě důležité věci, z nichž jedna vykouzlila hlavním hrdinům úsměv na tváři. Teď je tady druhý díl a také druhá třináctka a posuďte sami jak je to tímto číslem tentokrát :



Jil - Druhý Díl :


13. Kapitola - "Nellondští kněží"


Když proti nim krvežíznivci vyslali salvu šípů, všichni ztuhli překvapením, pak se ale automaticky obrátili k útěku zpět na zkratku, když byli v bezpečí zatáčky, seskočili z koní. "Co budeme sakra dělat?!" zeptal se Lukáš rozzlobeně. Darat se rozhlédl po ostatních. "Nejdříve se musíme postarat o ty, kteří šípům neunikli…!" rozhodl a přikázal několika mužům, aby se raněným pokusili pomoci. Pak se otočil na Veroniku. "Musíš žezlo odvést do bezpečí, to je nejdůležitější, možná znají pravý cíl naší cesty a pak ho musíme za každou cenu před nimi uchránit…!" Veronika na chvíli zaváhala a zvažovala tuto možnost, pak odpověděla : "Tak zaprvé vás tady nenechám těm hnusákům na rozpas a za druhé si vážně myslíš, že by nám nechali volnou cestu zpět?!!" zeptala se. Darat se zamračil. "A uvědomuješ si, co všechno se může s žezlem stát a co riskuješ?!" zeptal se. Veronika rozhodně přikývla. "Uvědomuji, ale nemáme čas na dlouhé rozvahy, myslím, že jiná cesta nezbývá…!" odpověděla naléhavě. Darat přikývl a přikázal několika mužům, aby se opatrně podívali na cestu zpět a také na cestu dopředu, kde je napadli krvežíznivci. "Co zamýšlíš?!" zeptala se Veronika podezíravě. "Pokud bys měla pravdu a skutečně nám zamezili cestu zpět, jedno řešení bych měl…" usmál se tajemně. Veronika chtěla něco namítnout, ale nestihla to, protože se vrátili členové brány a rychle Daratovi sdělovali získané informace. "Je to tak, pane, zezadu se k nám pomalu blíží lučištníci…!" Darat se pousmál. "Výborně, měla jsi pravdu…" poznamenal. "Z druhé strany se k nám ale blíží taky! Pane, oni nás obklíčí, co budeme dělat?!" namítl ale druhý muž. "Vzpomínáte si, co se nám stalo v Ketrehdu před dvěma lety?!" zeptal se jich Darat rozhodně. Muži chvíli přemýšleli, pak se jim na tváři ale objevil klidný úsměv. "Ty samé rozkazy?!" zeptal se jeden z nich vesele. Darat zakroutil hlavou. "Ne tak docela, budete sebou muset hodit a z druhé strany k vám přijdou další zájemci…, doufám, že načasování vyjde, vyřiďte moje rozkazy ostatním a dál se řiďte podle Ketrehdu!" nařídil Darat. "Podle čeho?!" zeptal se David nechápavě. "To vám vysvětlím cestou, teď není čas, připravte si zbraně a pojďte rychle se mnou!" odvětil Darat a kývl na některé členy brány. Společně s nimi přešel k blízkému houští. Veronika, Lukáš, David a Filip ho zvědavě následovali. Darat a členové brány vysekali z houští starou, zarostlou cestu. Filip se na ni zkoumavě a nadšeně podíval. "Je tady podobných, tajných cestiček více?" zeptal se radostně David. Darat se pousmál "V celém lese, ne nadarmo jsme strážci lesa, ti musí vědět o každém lístečku a kamínku!" odpověděl tajemně a vstoupil na cestu. Následovali ho. "Jak to, že celá cesta nezarostla?" podivil se Filip. "Protože byla vysypána solí, takže na ní nemohou vyrůst žádné stromy…" vysvětlil Darat, zatímco utíkali tajnou cestou. Bylo tady přítmí, protože sluneční paprsky sem téměř nedopadaly. Celé to vypadalo zašle, tajemně a strašidelně, ale nebyl čas na to,
vnímat všechny tyto pocity. "V bitvě poblíž průsmyku Ketrehd jsme této výhody skvěle využili, ale tato tajná cesta je jen část mého plánu, aby se nám povedl celý záměr, musíme si pospíšit, všechno je teď hra času…!" odvětil Darat. Veronika se zamračila. "Proč jsi tam polovinu mužů a zraněné nechal?!" zeptala se vyčítavě. Darat se pousmál. "Neboj se o ně, je to část plánu, jsou rozmístěni tak, aby si s lučištníky ze zadu, kteří nás chtěli odříznout od cesty zpět hravě poradili…" namítl rozhodně. "Kde tahle cesta končí? Co máš pak v plánu?!" zeptal se podezíravě Lukáš. "Končí na východní hranici království, ale to je příliš daleko, my využijeme jedné z malých odboček a měli bychom vyjít za vojskem krvežíznivců…" Filip se pousmál. "Tím se vlastně vyhneme jejich lučištníkům, kteří nás napadli z té dlouhé cesty…!" Darat přikývl. "Musíme odlákat pozornost…" začal, ale náhle ho přerušil táhlý zvuk. Darat se otočil na ostatní. "Výborně, to je znamení od zbývajících mužů, první část plánu vyšla!" sdělil jim. "Teď odbočíme." Dodal. Přeběhli na jednu z odboček a zrychlili. "Až tam vtrhneme, využijte momentu překvapení a nešetřete je!" přikázal. "A pak…?" zeptal se tiše Filip. "Pak bojujte ze všech sil a nenechte se zastrašit jejich mohutností a surovostí! Jsou to jen nástroje pána hradu An - roid, které nedokáží přemýšlet, ale jen zabíjet!" odvětil rozhodně Darat. "Ale co bude s těmi lučištníky, ikdyž nás chtěli ze předu obklíčit, když nás spatří, otočí luky proti nám a -" protestoval Lukáš. "Ne, nebudou po nás střílet, protože by mohli zasáhnout své bojovníky - krvežíznivce!" namítla Veronika. "Ano, tím jsme krytí, ale o to právě jde, musí si nás všimnout a chtít po nás střílet, tohoto momentu využijí zbylí mužové, které jsem tam nechal a zneškodní i tyto, poslední lukostřelce…!" vysvětlil Darat. "Takhle to máš promyšlené!" pousmál se Filip. Darat přikývl a zpomalil. "Už jsme u cíle!" dodal potichu a mečem prosekal křoví, které je dělilo od vojska krvežíznivých bojovníků. "Do toho!" zašeptal si sám pro sebe Filip. Nepokládal se za nějak dobrého bojovníka, zacházet s mečem se učil jen praxí a mnohdy mu pomohlo štěstí. Zhluboka se nadechl a spolu s ostatními vyběhl proti krvežíznivcům. Bojovníci i lučištníci se po nich zděšeně otočili. Odtud jejich útok rozhodně nečekali. Filipovi jejich vyděšené výrazy dodaly sebevědomí a bez zaváhání se pustil do bitvy.



Jil seděla vedle Viliema ve svém pokoji a smutně se na něj dívala. Viliem chtěl, aby mu vysvětlila všechny problémy, které se v říši Katautově objevily. "Nejdříve se rozbil podstavec, ve kterém bylo zasazeno žezlo…" začala popisovat všechno to, co ji už dlouho dělalo starosti. Viliem se zhrozil. "Cože?! Jak se to mohlo stát? Podařilo se vám podstavec opravit?!" chtěl vědět. Jil se pousmála. "Nepatrná část z obrovské síly žezla se vymkla kontrole a působila celých sto let na podstavec a tak vytvořila jemnou křivku, v níž se nahromadila všechna negativní energie…, ta pak působila z poškozeného podstavce zpátky na žezlo a oslabila ho tak…, je nyní velmi křehké, snadno se může poškodit a to nenávratně….!" Vysvětila mu Jil. Viliem se zamračil. "To je dost vážný problém…!" podotkl. Jil přikývla. "Ti, kterým jsem svěřila žezlo musí být teď velmi opatrní, protože pokud bude žezlo zničeno mohla by být zničena i říše Katautova, protože není připravena na tak prudkou a náhlou změnu energie a ikdyby říše nezanikla, stačil by jeden jediný třípek k tomu, aby…" sklonila hlavu a nechala větu nedokončenou. Viliem ji pohladil po tváři. "Já vím…" zašeptal. Jil zvedla hlavu a usmála se na něj. "Jen jediný člověk v celé říši Katautově mohl problémy s podstavcem a žezlem vyřešit…" Viliem se zamračil. "Doufám, že nemluvíš o Dědkovi…!" konstatoval znechuceně. Jil naklonila hlavu na stranu a s tajemným úsměvem si ho prohlížela, v očích jí svítily jiskřičky pobavení. "Denor už není tak podlý, myslím, že si svou chybu uvědomil, byl to on, kdo přišel na poškození podstavce, pak ho dokázal opravit a také našel věštbu z legendy…!" hájila Denora Jil. "Cože?! Věštbu z legendy?!" zeptal se nevěřícně Viliem. "A není to zase nějaký podraz?!" zapochyboval. "Není pochyb o tom, že to je věštba z legendy." Ujistila ho rozhodně. Viliem se zhluboka nadechl. "A jak se mu teda podařilo podstavec opravit?" zeptal se už klidně. "Denor zjistil, že se do podstavce musí umístit obyčejná věc bez magie, která do sebe veškerou negativní energii pohltí, konkrétně rubín z Katautovy přilbice, jen ten totiž dokáže podstavec přijmout, protože je to stejný rubín, jako rubín na žezlu…, až dojde k úplné výměně, rubín se vrátí na své původní místo a díky tomu, že v sobě opět přeměnil negativní energii na část ze síly žezla, dokáže brnění posílit, zpevnit a smýt z něho tíhu tisíciletí…" vysvětlila Jil. Viliem zamyšleně přikývl. "Asi máš pravdu, Katautovo vězení Dědka změnilo, teď už je zase Denor…" pousmál se při posledních slovech. "Co se má podle legendy stát?" zeptal se Viliem zvědavě. Jil vstala, přešla ke svému stolu a vytáhla pečlivě uložený, starý papír. Pak se otočila k Viliemovi a podala mu jej se slovy : "Říká, že aby přišla harmonie a klid, musí Říši nejdříve potkat zkáza…" Viliem si papír vzal a přečetl si jeho obsah. Pak jej zamyšleně vrátil zase Jil. "S tou bránou, znamená to…" začal. Jil přikývla. "Ano, je to tak, to z čeho jsme měli takový strach a čeho jsme se báli má podle legendy přijít…" konstatovala smutně. "Nemáš tušení KDO jsou ti vyvolení, myslíš, že…" zeptal se. "Myslím, že to vím, ale jen čas ukáže, jestli jsem měla pravdu, ano, myslím, že jsou to oni…" přikývla. "A kdo je ten zlý protivník…?!" zeptal se sám sebe Viliem. "Můžeme jen čekat, až se věštba vyplní, pak to poznáme." Pousmála se Jil. Viliem se zadíval přes křišťálové okna komnaty ven, do zahrad. "V Nellondu se objevily taky problémy…" začal. "Když jsem byl předtím v Nellondu zrušil jsem hloupé a zaostalé obřady svrhávání obětí z Nanua - De a také jsem chtěl zničit jednou pro vždy Tystir, to se mi ale bohužel nepodařilo…, kněží mají pořád ještě příliš velký vliv na obyvatele Nellondu…., pak padly na Nellond velké období sucha, potraviny se spálily horkem, potoky vyschly, řeky se ztenčily…, kněží tohoto období využili a namluvili lidem, že je to trest, za zrušené obřady…a protože věděli o mých záměrech je vyhnat, pojistili se dokonale, přesvědčili pověrčivé lidi, že pokud oni odejdou už nebude žádná naděje na lepší časy, na zem padne hlad a bída, bude to zkáza Nellondu…!" na chvíli se odmlčel a zamračil nad podlostí kněží. "Nepotřebuješ pro svou zem nové potraviny?" zeptala se Jil starostlivě. Viliem se na ni usmál. "Ano, chtěl jsem tě o to požádat, situace v Nellondu je vážná, budu se tam muset vrátit, vypořádat se s kněžími a také darovat lidem potraviny…, jinak by na zem opravdu padla bída…" povzdychl si. Jil ho políbila. "Samozřejmě, Katautovy sýpky jsou téměř bezedné, budeš ale potřebovat někoho, kdo ti pomůže lidem spravedlivě rozdat potraviny, aby ses mohl vypořádat s proradnými kněžími…!" uvažovala Jil. Viliem přikývl. "Ale koho tím můžu pověřit…?" zeptal se. Jil vstala. "Myslím, že Lucie by byla nejlepší, bude - li ovšem souhlasit…" dodala. Viliem se pousmál. "Děkuji ti." Vstal, vzal ji za ruku a políbil.



Jil

25. dubna 2009 v 22:23 | Dincie |  Laye, které už na blogu byly

Jil větší (1,5)
Jil


- je mým nejnovějším layem (zatím) :-D :-))
- už dlouho jsem chtěla na layi mít také Jil, ale dlouho jsem to nemohla nějak dát dohromady...až teď...moc se mi to líbí!!! :-)


Odkaz na Jil v Pamětech Říše Jil je tady...


Jil

Jaro

25. dubna 2009 v 22:22 | Dincie |  Laye, které už na blogu byly

Jaro 2
Jaro


- jeden z mých nejkrásnějších layů...:-))
- není to však můj druhý lay...mám v záloze připravené dva laye, které jsem vytvořila mezi jarem a Vodní vílou...;-) :-)) :-)) Ty na blog teprve dám...:-))



Odkaz na Jaro v Pamětech Říše Jil je tady...


Jaro


Vodní víla

25. dubna 2009 v 22:21 | Dincie |  Laye, které už na blogu byly
Vodní víla

Vodní víla


- byl to můj úplně první lay, který jsem udělala sama
- byl to pro mě takový zlom v dělání layů...bylo to moc krásné!!! :-)) Od té doby mě to chytlo a už nepustilo!!! ;-) :-)) :-))


- odkaz na Vodní vílu v Pamětech Říše Jil je tady...


Vodní víla

Vánek u okna

25. dubna 2009 v 22:21 | Dincie |  Laye, které už na blogu byly


Vánek u okna

- Tuto nádheru zase vytvořila Hannah z mého nejoblíbenějšího obrázku! :-))
- byla jsem z něj naprosto uchvácena! :-)) a okamžitě jsem sedla a tvořila a tvořila...:-D





a velký náhled laye tady

Lesní snění

25. dubna 2009 v 22:21 | Dincie |  Laye, které už na blogu byly


Úplně první lay, který byl na tomto blogu...:-))

Lesní snění

- vytvořila ho moje kamarádka Hannah
- je moc krásný a dodal mi obrovskou chuť pustit se do layování! :-))


Velký náhled laye tady
.... a moje Lesní povídky...tady.....

Jil

25. dubna 2009 v 21:54 | Dincie |  Ohledně blogu :
Ahojky! Tak jsem vytvořila nový lay... jmenuje se Jil...:-)) Moc se mi líbí! :-))


Send Me An Angel

21. dubna 2009 v 16:36 | You tube |  Mix hudby

Videiko z mého oblíbeného Pána prstenů...
...Je to nádherně udělané...až z toho jde mráz po zádech...:-))



Informace pro Spřátelená království

15. dubna 2009 v 16:50 | Dincie |  Spřátelená království
15.4. 2009

Achoj! Všem mým spřáteleným královstvím jsem udělala nový diplom, tak se když tak podívejte tady... :-)) Udělila jsem také diplom za nejkrásnější komentáře a nejdelší komentář napsaný na tomto blogu vůbec...:-)) Všem mým spřáteleným královstvím děkuju!!! :-))



25.4.2009

Achoj! :-)) Říše Jil se spřátelila s krásným královstvím Kamilky. :-)) (...už jsem ti vyrobila diplom, najdeš to tady...)
A spřátelené království Jahůdky dnes slaví narozeniny! :-)) Všechno nejlepší Jahůdko! :-))









10.5.2009

Ahoj!!! Spřátelila jsem se nádhernou říší Sladkých pusinek, kde žije autorka úžasných, ba přímo božích básniček....:-)) :-)) :-)) Jmenuje se Vickky Vectory!!! :-)) :-)) :-))

31.5.2009

Ahoj! Ahoj! Ahoj! Sice se to nestalo dneska, ale přesto si myslím, že je to důležitý údaj, protože Říše Jil se spřátelila s krásným japonským královstvím, kde vládne Mitsuki! :-)) :-)) :-)

7.6.2009

Říše Jil se seznámila s dalším zajímavým královstvím divů a neuvěřitelných věcí. Vládne tam veselý Ondra, který má v zálibě hady....:-))

8.6.2009

...A hned další den jsem poznala království Křupelky, která si ráda hraje s obrázky...:-))


15.7.2009

Říše Jil se dneska spřátelila s krásným královstvím, kde je spousta obrázků a nápadů....s královstvím lady Aristes....:-))


30.8.2009

Dneska se Říše Jil spřátelila s dalším krásným královstvím Kamilky a to Kamilčiatkem...:)


1.10.2009 - 2.10.2009

Říše Jil se spřátelila s nádherným království Ewelyn Dark, která se zajímá o nadpřirozené bytosti, píše povídky a vyrábí krásné laye...(má stejný vkus na obrázky, jako já...) :D :) :)



5.11. 2009

Říše se spřátelila se zajímavým královstvím plným obrázků, zábavy a to - LoveKim.... :)


20. 3. 2010

Říše Jil se spřátelila se světem grafiky a ručně malovaných obrázků, vrátilo se království Peony...



31.3.2010

Dalším novým, za poměrně krátkou dobu, spřáteleným královstvím se stal svět Labandy, který je bohatý na novinky, obrázky, nápady a vůbec spoustu zajímavého, co stojí za povšimnutí! :) Kraluje tam Labanda se svým dobrým srdcem..., která se snaží pomáhat, co jí síly stačí ostatním královstvím...:)



16.4.2010

Říše Jil se dneska v 23:23 spřátelila s nádherným světem povídek, příběhů a vyprávění, kde vládnou dvě milé královny s bohatou fantazií a znalé nádherného a čtivého jazyka...:)
Je to království Alice a Belly...:)




3.5.2010

Achojky! :) Království Katautovo se spřátelilo s milou, chytrou, veselou a zpívající královnou Týnkou! :) :D :)



Jaro

9. dubna 2009 v 23:34 | Dincie |  Ohledně blogu :

Ahoj!!! :-)) Tak jsem neodolala a ikdyž mám už dva laye připravené vytvořila jsem tento..:-)) Je to můj (zatím) nejnovější lay a myslím, že nejkrásnější...:-)) Pojmenovala jsem ho Jaro...:-))



Jil - Dvanáctá kapitola

9. dubna 2009 v 12:03 | Dincie |  Jil - Druhý díl
Jil - Druhý Díl :

12. Kapitola - "Vrahovo jméno "

Veronika se zhluboka nadechla. Už zase stála v té místnosti, tam, kde si připadala malá a bezbranná. Věděla, že za chvíli se začne opět odrážet od temných stěn děsivý hlas. Smířená s osudem si prohlížela zašlou místnost a čekala. Chvíli bylo ticho a slyšela jen svůj neklidný dech a údery srdce, ale pak se zase ozval. "Výborně, už jsi u cíle…" pochválil ji hlas a stěny jeho slova vděčně opakovaly. Veronika se jen zamračila, ale zůstala klidně stát. "Teď je správný čas ho konečně zabít!" usoudil hlas. Veronika se nadechla. "A co když není?!" zeptala se beze strachu. Hlas se na chvíli zarazil, ale pak se rozesmál. "Měl jsem za to, že tento problém jsme již vyřešili… nebo sis to rozmyslela a nechceš znát jeho vraha?!" zeptal se jí hlas posměšně. Veronika hrdě zvedla hlavu. "Nemáš žádné právo mě takhle vydírat, nejsem žádný tvůj vraždící stroj!" obořila se na něj rozhněvaně. Hlas se opět rozesmál. "Ale ty nemáš na výběr! Nebo jsi snad zapomněla? Asi ano, protože jinak bys o mé moci nepochybovala!" poslední větu jí hlas připomněl tvrdým, strašlivým tónem. Veronika na chvíli zaváhala. Doufala, že tohle hlas nepřipomene. "Dobře, pokud sis to rozmyslela a nechceš vědět KDO ho zavraždil…a raději chceš zemřít sama, aniž bys ho pomstila…" usoudil hlas jízlivě a vychutnával si každé slovo. Veronika zaryla nehty v pěst. "Jsi hnusný, odporný vyděrač!" rozkřikla se na něj. Hlas to pobavilo. "Ano, to jsem, takže, když už sis to opět uvědomila, vykonej co chci a neopovažuj se o mém rozkazu pochybovat!" upozornil ji tvrdě. Veronice tekly z očí slzy. "Ne…" odvětila tiše, ale zřetelně. "Cože?!" zeptal se hlas prudce a očividně taky zděšeně. "Ne! Nedokážu to udělat, ikdybys mi vyhrožoval a vydíral koncem světa, takže si jméno toho červa budeš muset nechat jen pro sebe…!" opakovala Veronika, ale teď už rozhodně. Hlas ztichl. Veronika zhluboka dýchala, dívala se z jedné stěny na druhou a čekala, kdy se hlas ozve. Byla však pevně rozhodnutá a nepochybovala o své volbě, byla si jí naprosto jistá. Hlas se už neozval. A pak se Veronika probudila. Pomateně se rozhlédla kolem sebe a pořád své odvaze a volbě nemohla uvěřit. Pak se však usmála sama pro sebe a zpátky si lehla na polštář. Byla si jistá, že tentokrát už se hlas nevrátí a nevyruší ji ze spánku, tak jako vždy. Na chvíli se ale zamračila. No, ale co bude dál, co když se hlas vrátí, kdo to vlastně vůbec je a hlavně kdo je ten odporný vrah…? Ať je to ale kdokoliv, ona jej najde a potrestá za to, co udělal jí a… při tom pomyšlení jí zase stekly z očí slzy. Pak si je ale rozhodně setřela hřbetem ruky a znova si slíbila, že hlas i vraha potrestá. Po tomto rozhodnutí usnula konečně jemným spánkem, bez strašlivého hlasu.

Jil seděla pod okny své komnaty a četla, sem tam se podívala na nádvoří. Její manžel, král Viliem se měl dnes vrátil a ona už se na něj těšila, taky se jí po něm už stýskalo. Najdn a Dejnr stály vedle ní, každá z jiné strany a nedočkavě krále vyhlížely. "Škoda, že jsem nestihla úplně dozdobit zahrady…" posteskla si Najdn. Dejnr jen převrátila oči v sloup. "Krále bude jistě výzdoba zahrad zajímat...." poznamenala ironicky. Najdn jen pohodila hlavou. "Jenom mi závidíš, že jsem si na výzdobu vzpomněla, zatímco ty jsi na nádvoří zapomněla…!" ohradila se Najdn s úšklebkem. Dejnr si jen povzdychla a raději už nic neříkala. "Už jedou!" vykřikla nadšeně Najdn a ukazovala na obrysy jezdců v dálce. Dejnr se tím směrem zadívala. "Ale…to není jeho veličenstvo!" namítla, když si jezdce prohlédla. Jil se na ně tázavě zadívala. "Jsou to nejspíš poslové…, nebo další uprchlíci…" dodala Najdn zklamaně. Jil si povzdychla a vrátila se očima ke knize. Dnes se jí nikoho cizího vítat nechtělo, těšila se na Viliema. Najdn se zkoumavě zadívala na jezdce. "Teď! Přece jen to jsou oni! Už jedou!" vykřikla radostně. Dejnr přikývla. "Promiňte veličenstvo, před nimi jedou cizí poslové, zmátlo nás to…" omlouvala se a do tváře jí stoupal růměnec. Jil se shovívavě usmála. "Hlavně, že už to víte jistě…" oddychla si a odložila knížku do křesla, přece jen se chtěla přesvědčit sama. Opravdu to Viliem byl. Jil se potěšeně usmála a pomalu sešla dolů, až na nádvoří v doprovodu Najdn a Dejnr, které mezitím řešily výzdobu králových komnat. "Kdyby mi bylo dovoleno to tam vyzdobit…, zdobila bych klidně celou noc…" zasnila se Najdn. Dejnr se ušklíbla. "A spal by kdy?" zeptala se. "Stejně by byl s naší paní.." posteskla si Najdn. I všichni ostatní sešli dolů na nádvoří uvítat krále říše Katautovy. Chvíli čekali, jezdci projeli branou a pak sesedli z koní na nádvoří. Viliem, který jel s posly v čele se láskyplně objal s Jil a políbil ji. Všichni přítomní ho uvítali poklonou a někteří ho radostně vítali zpátky. Viliem Jil vysvětlil, že v Nellondu se objevilo hodně nových problémů a proto s ním přijeli i tito poslové. Jil se šťastně usmála a když ho doprovázela do jeho komnat, prozradila, že i tady se všechno začíná komplikovat....Viliem chtěl, aby mu všechno hned vysvětlila, ale Jil namítla, že je po dlouhé cestě jistě unavený a potřebuje si od problémů a potíží odpočinout. Když ho před odchodem políbila, slíbila, že mu všechno zítra vysvětlí a on jí zase bude vyprávět o Nellondu. S tím Viliem souhlasil, ale chtěl, aby byla s ním. Taky se mu po ní stýskalo a teď, když se vrátil, nechtěl aby odešla, chtěl už být jenom s ní. Jil se jen pousmála a znova ho políbila.

Filip si pátravě prohlížel lesy kolem. Když ráno Vador prozradil, že Gren po jejich včerejším rozhovoru utekl, chtěl ho Darat okamžitě hledat. I Filip si uvědomoval, že tohle nebylo od Grena chytré a pořád nedokázal pochopit jaký měl k tomu důvod. Souviselo to nějak s jeho chováním u ohně? Filip se očima vrátil zpátky k jejich táboru. Darat byl rozzuřený a Filip ho naprosto chápal. Vstal a přešel k němu. Darat přecházel tam a zpátky sledován Veronikou, Davidem, Lukášem a všemi členy brány. "Co když ho dopadnou krvežíznivci?!" vyslovil jejich obavy nahlas. Chvíli ještě přecházel, pak se zastavil a sklesle otočil na ostatní. "Nedá se nic dělat, musíme pokračovat v cestě, žezlo je nejdůležitější, uvidíme, co se stane a pokud se k nám Gren nevrátí, půjdu ho hledat…pokud vás dopravím bezpečně až k táboru východní brány, už snad naši ochrany nebude potřeba…, ale přece jen doufám, že se nad tím Gren ještě zamyslí, dojde mu jakou chybu udělal a vrátí se…" vysvětlil jim. "Jak vůbec mohl něco takového udělat?!" nevěřil tomu pořád David. Veronika se zamračila. "Je to přece jen zvěd, u nich si člověk není nikdy jistý jak zareagují…taky nám to Vador mohl říct dříve…!" poznamenala chladně. Darat přikývl. "Celou situaci to hodně komplikuje…, doufám taky, že se co nejdříve vrátí i Trenar, abychom věděli, jaké máme vlastně vůbec naděje a jestli nám nejsou v patách krvežízniví bojovníci…" Dodal. Veronika se ladně vyhoupla na Efikera. "Tou nejkratší cestou, ať jsme tam co nejdříve…" požádala Darata, když se vyhoupl taky do sedla. "Budu se snažit…" usmál se sladce Darat. Když i všichni ostatní nasedli na koně, rozjel se v čele s Veronikou pryč. Jeli jak nejrychleji mohli s jedinou prosbou a přáním. Všichni chtěli mít tento úkol co nejrychleji za sebou a nejraději by teď byli v hradě Krále Erika a dívali se, jak od nich přebírá žezlo. Zároveň ale bylo všem jasné, že to tak jednoduché nebude…Projeli několik houští a sjeli úzkou cestou na mýtinku. "Ještě kousek a musíme ze zkratky odbočit…" varoval Darat Veroniku. Ta jemně přikývla a trochu přitáhla Efikerovi otěže. Vítr jim jemně čechral vlasy. Přejeli mýtinku a úzká cesta se blížila ke konci. Když však vjeli do zatáčky a chtěli přejet na onu dlouhou cestu, všichni ztuhli překvapením. Cesta byla zahrazena a přímo před nimi stáli vysocí drsně vyhlížející muži, kteří tam na ně čekali. Když je spatřili okamžitě napjali luky a vyslali proti nim salvu šípů.




Travis - Side

9. dubna 2009 v 12:03 | You tube |  Travis

Hvězdy

8. dubna 2009 v 18:34 | Dincie |  Básničky


Hvězdy

Dincie

Na nebi hvězdy září jak sen,
Sedím pod nimi a dívám se jen.
Kapky rosy třpytí se v trávě,
poskakují kolem tak krásně a hravě.

Tmavá obloha odráží jejich třpyt
a já jen tady toužím být.
Chci se stále dívat v hvězdy jak září,
když tma po nich klouže a jejich jas maří.

Když lehce prosvitne jitřní jas,
napadne vás,
že nový den se blíží
a tma se tiše klíží
s hvězdným závojem svým,
k odchodu krokem pomalým.



Veselé Velikonoce

8. dubna 2009 v 14:57 | Dincie |  Ohledně blogu :

Velikonoce, svátky jara a sluníčka už jsou vidět i všude kolem nás...rozkvetly zlaté deště a zima konečně ustoupila!!! :-)) Znamená to i Velikonoční prázdniny, což je prima oddych a aspoň nějaká utěcha a odpočinek, než přijdou konečně i ty dva vytoužené měsíce léta a pohody....:-)) Všem, kteří zašli na můj blog přeju Veselé, mokré a voňavé Velikonoce!!!

a tady si můžete vzít krasličku... ;-))



Můj první lay - Vodní víla

7. dubna 2009 v 15:42 | Dincie |  Ohledně blogu :

Ahoj! Tak tohle je můj první lay... jsem na nej docela pyšná... :-)) Pojmenovala jsem ho Vodní víla...Vyrábění layů mě jinak hrozně moc začalo bavit!!! Je to fantastické a vydržím u toho sedět celé hodiny.... mám ještě v záloze další dva, které jsem udělala....vodní víla se mi ale moc líbí a byla první...takže jsem zvolila ji...;-) Ještě jednou moc a moc děkuju Hannah, za to, že mě naučila tyhle zázraky dělat a věnovala mi tolik svého času a hlavně to opravdové přátelství...:-)) děkuju!!! :-))



Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter