Jil - Šestá kapitola

19. února 2009 v 20:27 | Dincie |  Jil - Druhý díl
Jil - Druhý Díl :


6. Kapitola - "Darat"


Když si sbalili věci, jak nejrychleji mohli a nasedli na koně začal zběsilý útěk. Příliš nízké větvičky a lístky jim působily drobné rány a škrábance. Přesto jeli jak nejrychleji mohli. Byl to závod, závod o čas. Neznámého neslyšeli, ale věděli, že je pronásleduje. Veronika na Efikerovi jela v čele a řídila směr jejich útěku. "Musíme se dostat k úpatí Katautových skal…tam se můžeme schovat…" sdělila jim. Řekla to tiše, ale v nočním tichu narušeném jen kopyty koní to bylo dost zřetelné. Projeli houštím a k tmavému nebi se prudce zvedlo několik poplašených ptáků. Filip se po nich krátce ohlédl. "To nestihneme…" zašeptal David. Katautovy skály byly poměrně malé výstupky ve srovnání s ostatními horami Katautovy říše, ale bylo v nich hodně podzemních chodeb. Podle toho, co Filip slyšel a četl je vytvořili lidé, kteří utíkali do Katautovy říše tak jako on a byli pronásledováni. Filip se otočil dozadu. Neviděl nic kromě obrysů stromů a to ho právě děsilo. Myšlenka na to, že se nepřítel vynoří ze tmy za ním a on to ani nepostřehne, ho vyděsila. Zhluboka se nadechl a popohnal koně. Tak jako David si dobře uvědomoval, že dojet ke skalám se jim nepodaří včas, ale pořád ještě doufal. Vjeli na mýtinu. Efiker jí projel, ale když chtěl pokračovat v cestě, k zemi se s hlasitým třesknutím svezla trnová hradba. Efiker se před ní prudce vzepjal a málem shodil Veroniku ze sedla. Ve stejnou chvíli se jim zahradily i všechny ostatní možné úniky z mýtiny. Byli v pasti. Seskočili z koní, Veronika a David napjali luk a Lukáš s Filipem si připravili meče. Čekali. Jediné co ticho kolem rušilo, byl jejich zrychlený dech, neklidné ržání koňů a polekané hrabání jejich kopyt. Stáli na mýtince s luky a meči nachystanými k obraně. Efiker neklidně házel hřívou a několikrát se znova vzepjal. Každičký sval v nich byl napnutý. Všem se lehce třásla ruka. To čekání je ničilo. Najednou mezi ně dopadlo několik šípů, které se slepě se zabodaly do trávy. Z větví seskočilo několik mužů a další vystoupili zpoza stromů. Všichni byli zvláštně oblečení a obličeje, kromě očí, jich dokonale zakrývaly tmavé šátky. Přes hlavy měli kápě a byli skvěle ozbrojeni. Mlčky kolem nich utvořili kruh. Několik sekund se na vzájem měřili pohledem. Pak se jeden z nich otočil a lehce mávl rukou nahoru směrem k jednomu ze stromů. Jedna trnová hradba se vytáhla nahoru a byla opět skytá v koruně stromu. Volnou cestou, která se objevila prošel jejich pronásledovatel. Byl vysoký a stejně oblečený, jako ti ostatní. Přešel až k nim a chvíli si je prohlížel. "Co pohledáváte v tomto království?" zeptal se. Jeho hlas nezněl výhružně, naopak. A jeho modré oči ještě více prozrazovaly, že to není zlý člověk. Veronika si ho překvapeně prohlížela. Pak mu odpověděla. "Jsme vyslanci jejího veličenstva Klaudie Nefterent Diany Jil…" když uslyšel její odpověď pousmál se. "V tom případě jste tady vítaní…omlouvám se, jestli jsme vás vylekali, my jsme členové "jižní brány" jsme pro naše království to, co je brána pro království Jil, aspoň se o to snažíme…" kývl na několik mužů a ti odstranili i zbývající trnové hradby. "Musím se ale ještě zeptat, proč přijíždíte, myslím, že důvod vaší návštěvy znám, ale přesto…" chtěl vědět. Veronika se lehce zamračila. "Důvod smí znát jenom ten, koho se týká…" odvětila nesmlouvavě. "Jmenuji se Darat…" znova se pousmál. "Veronika…" odsekla. Potom se mu představili i ostatní a on je na oplátku seznámil se zbytkem brány. Veronika se po celou dobu urputně mračila. Když představování skončilo, Darat jim nabídl, že je doprovodí ke králi, nejdříve, ale, že je dovedou do jejich tábora, aby si odpočinuli. S tím všichni souhlasili, dokonce i Veronika, ikdyž poněkud kysele. V doprovodu brány procházeli houštinami a skrytými stezkami. Filipovi připadalo, že jdou snad celou věčnost. Na nebi se už rýsovaly první červánky. Nakonec se tam ale dostali dříve, než slunce ozářilo nebe prvním, ranním paprskem. Darat rozhrnul husté křoví a odhalil tak jejich tábor. Ve svitu záře vypadal kouzelně. Byla to mýtina posetá velkými, prostornými stany se znakem Erikova království. Několik stanů bylo navíc, Darat jim nabídl, že si mohou vybrat kterýkoliv z nich. "Odpočiňte si a až budete chtít vyrazit, přijďte za mnou…" pousmál se a odešel ke zbytku brány, něco jim vysvětlil a zmizel v jednom ze stanů. Veronika se za ním znechuceně dívala. "Proč se tak tváříš?! Něco se ti na něm nelíbí?" zeptal se jí Filip. Veronika se zamračila. "Vzpomínáš co jsem ti řekla o mých snech?" zeptala se a upřela na něj pohled svých hnědých očí. "Ano…" přikývl Filip, na to si pamatoval až moc dobře. "To byl on…" zašeptala. Filip se polekaně ohlédl na místo kam Darat zašel do stanu. "Počkej…to nemůže být…." Zalapal po dechu. "To je ten co ti to našeptává?!!" polekaně se podíval zpátky na Veroniku. "Ne…, toho mám zabít…" Sklopila oči a tiše přikývla. "A jsi si jistá že - " začal Filip, pak se podíval na výraz v její tváři a dostal odpověď. Chvíli si ještě hleděli do očí, pak Veronika uhnula pohledem a rozhlédla se po stanech. Jeden z nich si vybrala a vešla do něj. Filip byl jediný, kdo si ještě nevybral stan. Podíval se na ně a bezmyšlenkovitě jeden určil. Smutně se rozhlédl kolem a pak vešel do stanu.



Denor vtrhl doprostřed trůnního sálu. Jil překvapeně vstala z trůnu. "Vaše výsosti…" lehce se uklonil. "Co se děje?" zeptala se. Denor se zhluboka nadechl. "Před chvílí jsem jak jste chtěla, prozkoumal místnost, kde bylo žezlo…" začal. Jil se na něj upřeně dívala a v očích se jí objevily obavy. "Našel jsem zvláštní křivku na podstavci, zkoumal jsem spisy abych nabyl jistotu, že to tak skutečně je…" Jil sešla až k němu. "Žezlo bylo příliš dlouhou dobu v podstavci, který byl poničen..., kvůli tomu se energie obrátila zčásti i proti žezlu a ono je teď mnohem křehčí a zranitelnější….sebemenší náraz ho může nenávratně poškodit…" vysvětlil. Jil se na něj překvapeně dívala. "Jak je to možné?" ze rtů jí spadla ta otázka. Denor chvíli mlčel, než odpověděl. "Někdo musel podstavec poškodit…" podíval se na ni zčásti soucitně zčásti vyčítavě. Kdyby ho byla propustila dříve, možná tomu ještě mohl zabránit… "Teď už s tím nemůžeme nic udělat, žezlo se musí dostat k Erikovi, nesmí se již vrátit tady…ale co když se tam nedostane…co když se zničí…" Jil zalapala po dechu, jen si představila co všechno by se mohlo stát. V případě, že by se žezlo zničilo mohla by být zničena i říše Katautova, protože nebyla připravena na tak prudkou a náhlou změnu energie a ikdyby říše nezanikla, stačil by jeden jediný třípek k tomu, aby… "Vaše veličenstvo…" Tato otázka vyrušila Jil z přemýšlení. Seděla na trůně a zhluboka dýchala, po Denorově otázce k němu zvedla oči. "Pořád máme ještě naději…" ujistil ji. Jil se hořce pousmála. "Všechno nasvědčuje tomu, že se legenda opravdu splní…" zašeptala.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hannah x) Hannah x) | Web | 26. února 2009 v 22:08 | Reagovat

Legenda? Kdo tu mluvil o legendě. :D Náádhera! Eli, ta kapitola se ti vážně moc povedla. Je nádherná. Tak se mi ulevilo, že to nebyli další stopaři, ale ochránci říše. A přibyla další postava Darat. tak toho má Veronika zabít, jo? Páni, a ten, kdo ji našeptává musí být tedy někdo, kdo se chce zbavit Darata a tím pádem i říše. Že by nová další postava? No a to si nikdo nevšiml, že je ten podstavec rozbitý? To je škoda, protože teď s tím bude muset mít Filip větší potíže, no nic. Co se dá dělat. :D Opravdu krásná kapitolka, omlouvám se, že jsem si ji nepřečetla dřív, ale jak jsem říkala, už dlouho jsem neměla přístup k síti, byla jsem u babičky. No a přečetla jsem tam ale tu knížku Dcery měsíce. Je báječná. Moc děkuju, že jsi mi ji půjčila. :) Stmívání už mám dávno přečtené a teď jsem na nějaké stodesáté stránce Nového měsíce. :) Je to fakt krásné, doufám, že si to co nevidět přečteš, abychom měli zase o čem mluvit. :) Ne, že bychom neměly. :D No nic, měj se krásně. Ještě jednou nádherná kapitola. Pa Hannah x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter