Jil - Sedmá kapitola

27. února 2009 v 20:01 | Dincie |  Jil - Druhý díl
Jil - Druhý Díl :

7. Kapitola - "Dvě cesty"


Filip si prohlížel tábor. Už když sem dorazili se mu líbil, působil přátelsky a chyběl mu ten mohutný, elegantní vzhled, jaký měla většina míst v Jilině hradu. Bylo to něco jiného, připomínalo mu to Angorovo království, zemi kde se narodil a vyrůstal. Spokojeně se pousmál, když si vzpomněl na lesy Brainor, louky a paseky, kde si jako malý hrával. A samozřejmě Angorův hrad. Na ten už ale tak hezké vzpomínky neměl. Trochu se zamračil, když se mu v hlavě vybavil obličej krále Angora, kterého tolik nenáviděl. Zatřásl hlavou, aby zahnal myšlenky na krále a znova se zadíval na tábor. Kolem několika stanů k němu mířil David. Filip se pousmál a sešel k němu. "Za chvíli vyrazíme…" upozornil ho David. Filip kývl a společně sešli až k Daratově stanu, kde se měli sejít. Vešli dovnitř. Darat stál u malého stolku a něco vysvětloval jednomu ze svých mužů. Byla tam i Veronika, která hrdě stála s rukama založenýma v bok na opačné straně stanu a prohlížela si všechno kolem, až na Darata. Filip si všiml její podrážděnosti a nervozity. Když vešli dovnitř, Darat odtrhl oči od papírů na stolku a pousmál se. "Takže, bohužel severní cesta je prozatím nepřístupná…" začal a znova se zahleděl do papírů. "Proč?! Nějaké problémy?!" chtěl vědět Filip. Darat se na něj usmál. "Bohužel ano, máme tam pár nesrovnalostí s místními obyvateli…" ušklíbl se. Veronika zvedla oči. "Ani s pár vesničany si nedokáže udělat pořádek…!!!" zašeptala, ale Darat to slyšel a otočil se k ní. "Kéž by to bylo takhle jednoduché…!" odvětil. Pak se ale vrátil opět k papírům. "Takže, nám zbývají už jen dvě cesty…jedna z nich je nebezpečná, ale budeme tam poměrně rychle…" usoudil. "A ta druhá?" chtěl vědět David. "Ta je mnohem bezpečnější, ale bude nám to trvat dlouho…" namítl. "Takže kterou chcete jít?" ušklíbl se a prohlížel si je jednoho po druhém až se zastavil na Veronice. Chvíli si ji prohlížel a přemýšlel. Filip se taky zamyslel. "Já jsem pro tu bezpečnější…" řekl. "Nemůžeme si dovolit riskovat..."odůvodnil svůj názor. Darat se pousmál. "Souhlasím s tebou, opravdu jde o hodně…" přidal se. "Taky myslím…" pokýval hlavou Lukáš. Veronika se zamračila. "Já jsem pro tu rychlejší…" řekla, po chvíli přemýšlení. "Pokud nás ještě někdo pronásleduje, nebude čekat, že si vybereme tu nebezpečnější…" vysvětlila. "To je taky pravda…" přidal se Lukáš. Darat se zamračil. "Takže pro kterou cestu jsi?" zeptal se znechuceně. "Pro tu první…" usoudil nakonec Lukáš. "Jaká překvapivá změna…to bych bratříčku nečekal…" ušklíbl se David. "Takže je to na mě…" konstatoval s úšklebkem. "Myslím, že čím dřív to budeme mít za sebou, tím lépe…ale riskovat taky nechci…." Přemýšlel. "Takže, jsem pro tu druhou…" rozhodl nakonec. Darat přikývl a zadíval se znova do papírů. "V tom případě, bychom měli vyrazit hned…" řekl a přejel prstem po mapě. Veronika jemně přikývla a poněkud rychle odešla. Darat vzal mapu do ruky a vyšel za ní. Po jeho odchodu opustili stan i všichni ostatní. Veronika prošla kolem několika stanů a zamířila k volnému prostranství, kde byli uvázaní, nebo se pásli všichni koně. Přešla k Efikerovi a ten ji přivítal jemným šťouchnutím. Pohladila ho po hřívě a on k ní spokojeně sklonil hlavu. "Jak se jmenuje?" Veronika se po této otázce naštvaně otočila. Darat stál kousek od ní a prohlížel si Efikera. Chvíli váhala, jako by zvažovala jestli si její odpověď vůbec zaslouží. "Efiker." Sdělila mu nakonec a proti své vůli se na něj podívala. Hlavou jí proběhlo několik pomatených myšlenek a donutily ji zamyslet se nad tím, proč ho chce někdo nechat zabít…Zhluboka se nadechla a vrátila se pohledem zpět k Efikerovi. Jemně mu sjela chvějící se rukou po hřívě. Darata její chování překvapilo, ale než stačil cokoliv říci doběhli k nim i ostatní. David se na Darata usmál a přešel ke svému koni, zatímco Lukáš se na něj zamračil, jako na úhlavního nepřítele. Filip se zadíval na Veroniku a přešel k ní. "Můžu s tebou mluvit?" zeptal se potichu, takže ho slyšela jen ona. Veronika se na něj překvapeně zadívala, ale pak jemně kývla hlavou. Odešla od Efikera stranou až k Filipovi a když je nikdo nemohl slyšet zeptala se ho: "Co se děje? Proč jsi se mnou chtěl mluvit?" Filip na chvíli zaváhal. "Máš v plánu skutečně zabít Darata?" chtěl vědět. Veronika mlčela. "Nevím…, nepřemýšlela jsem nad tím…" zalhala. Ve skutečnosti na to myslela od chvíle, kdy ho poprvé spatřila, mimo své sny. Filip se zamračil. "Možná ani nebudu muset…" zadoufala nahlas Veronika. Filip se otočil zpátky k Daratovi, jakoby se chtěl ujistit, že ho neposlouchají, nebo nepozorují. "Dobře,… jenom jsem to chtěl vědět…" zhluboka se nadechl a vrátil se k ostatním. Veronika se za ním sklesle dívala. Pak přešla k Efikerovi a stejně jako ostatní se mu vyhoupla do sedla. V čele s Daratem, projeli táborem a zmizeli v nitru lesa.


Jeli dlouho, ale měli dostatečné přestávky.V tom byl Darat laskavější než Veronika, která při každé zastávce zvedla oči a dávala tak najevo svůj nesouhlas. "Jenom nás to zbytečně zdržuje na už tak dost dlouhé cestě…!" namítala. Darat se na ni pokaždé pousmál a snažil se jí vysvětlit, že je to nezbytné, protože by mohli přecenit své síly…Tyto argumenty Veronika pokaždé ignorovala. Filip si všiml, jak se Lukáš na Darata mračí a musel se tomu pousmát. Jeho láska k Veronice byla krásná a určitě i velká, ale Filip se obával, že zbytečná…a neopětovaná. Díky Veroničiným znechuceným pohledům, kterými dávala najevo nesouhlas s délkou přestávky, ji Darat ukončil dříve než bylo v plánu a vydali se opět na cestu. Les byl nádherný a Filip si se zájmem prohlížel všechno kolem sebe. Znova se ve vzpomínkách vrátil ke chvíli, kdy utíkali k Jil. Pousmál se, při té vzpomínce a byl za své rozhodnutí rád, kdoví co by se stalo, kdyby to neudělali….Tenkrát nad tím ale váhal a nebyl si jistý, jestli je to správné, navíc nechybělo málo a jejich plán mohl kdokoliv odhalit…A kdyby se Angorovi podařilo je chytit…Po tváři mu přejel kyselý úšklebek. Z přemýšlení ho vytrhla Davidova tichá otázka. "Co si o něm myslíš?" chtěl vědět a hlavou jemně cukl Daratovým směrem. Filip s odpovědí zaváhal. "Myslím, že to není tak zlé…připadá mi sympatický…" odvětil a zadíval se na Davida. "Taky si myslím…" souhlasil David. "Nechápu proč Lukášovi tak vadí…" zašeptal. Filip se ušklíbl, jemu to bylo nad slunce jasné. David se po chvíli ticha otočil zpátky a usoudil z Filipova mlčení, že taky neví. Filip se zhluboka nadechl chladného lesního vzduchu. "Kdo ví, jakým rozhodnutím bude muset čelit zítra?" přemýšlel.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hannah x) Hannah x) | Web | 28. února 2009 v 11:43 | Reagovat

Ná-áá-dhee-ra!!! Nádherná kapitola Eli, naprosto mě uchvátila. :) Ostatně všechny tvé povídky mě uchvácejí. :D Takže Lukáš miluje Veroniku. Jen, abych si to ujasnila. :) A Darat vypadá sympaticky, ale nechápu, proč se na něj Veronika mračí, tedy když opomenu ty přestávky. Spíš by měla být zamyšlená, a ne naštvaná na někoho, koho měla zabít, nebo lépe řečeno, kdo by měl být zabit. Spíš by s ním měla soucítit. Ale to je jedno, hlavně že už jsou na cestě, doufejme bezpečné, konečně. No kapitolka byla úžasná, a chtělo by to jediné, další kapitolu. Moc děkuju za ten komentář na blogu, strašně mě potěšil. Mimochodem, je mi blbé ti to tak pořád někde psát, ale napsala jsem ti  mail. Už se hrozně těším na pátek. Potřebuju tě vidět. Chybíš mi. :) Tak doufám, že nám to vyjde. Musím ti toho tolik co říct. A jé, už zase se vypisuju. Všechno jsem ti napsala do mailu, takže se v klidu usaď, otevři si poštu a hlavně si vynechej tak patnástiminutovej čas. Myslím, že jsem se poněkud rozepsala. :) Měj se krásně. Pa...

2 Dincie Dincie | Web | 28. února 2009 v 14:40 | Reagovat

Děkuju moc!!! Každý tvůj komentář mě krásně zahřeje u srdce a hned mám chuť si s tebou povídat...:-)) Jinak Veronika má strach, že pokud se k měmu bude chovat mile a soucítit s ním, tak ho pak nedokáže zabít a snaží se přesvědčit sama sebe, že dělá, nebo spíše udělá správnou věc..., protože musí volit mezi svým životem a tím jeho...:-)) Na mail se už vrhám útokem a taky se už strašně moc těším na pátek...taky mi moc chybíš, jsi moje hvězdička - Hanička...a všechno spolu probereme....už aby to bylo!!!  :-)) Ještě jednou děkuju moc!!!

3 Hannah x) Hannah x) | Web | 2. března 2009 v 19:01 | Reagovat

Námáš vůbec zač. To já děkuju za všechny ty komentáře, co jsi mi napsala. Optavdu mockrát děkuju. Konečně mi došlo, jak to s Veronikou myslíš. Nenapadlo mě dívat se na to z takového úhllu pohledu. :) A díky za vš. Moc se těším na pátek. :)Ty jsi zase moje Eliška, krásná jak pampeliška a chytrá jak liška... :D Měj se krásně! A já děkuju mockrát!

4 Hannah x) Hannah x) | Web | 9. března 2009 v 20:19 | Reagovat

Eli, proč nepíšeš? Už se strašně těším na pokračování. Nemůžu se dočkat. Ale dlouho tady nic nepřibylo. To je vážně škoda. Napiš něco. Alespoň úryvek. Ale vím, že když ho dočtu, budu prahnout, tak, jako teď, po pokračování, takže nejlepší by byla kapitola! A celá pěkně dlouhá. Opravdu bych byla moc ráda, kdyby tady v brzké době přibyla další kapitola k Jil. :) Jsem jak na jehlách. Ať vím, co se jim stane...

5 Dincie Dincie | Web | 10. března 2009 v 14:43 | Reagovat

Dobře, už ji mám rozepsanou, tak se pokusím ji co nejdříve dokončit...:-)) Jsem ráda, že tě Jil baví!!! :-))

6 anežka anežka | 23. března 2009 v 11:30 | Reagovat

ahoj moc krasny piš dal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter