Jil - Pátá kapitola

15. února 2009 v 18:42 | Dincie |  Jil - Druhý díl

Jil - Druhý Díl :


5. Kapitola - "Nové problémy"


Lucie se procházela po nádvoří. Vítr si hrál s jejími havraními vlasy a čechral jí je. Zvedla oči od země a upřela pohled někam k bráně. Stýskalo se jí po Filipovi. Byla smutná a v posledních dnech neměla zrovna moc příležitostí být šťastná. Ke všemu se jí ještě ztratil její nejoblíbenější náhrdelník, nosila ho už od dětství a málokdy ho sundávala. Nedávno zjistila, že byl pryč. Musel se jí ztratit už dříve, protože si ho sundala a pak na něj zapomněla…nedávno si ho ale chtěla zase vzít a zjistila, že zmizel. Musel se jí někde ztratit… Ale kde? Lucie se zamračila. Když utíkali k Jil, myslela si, že se všechno vyřeší…ale teď zjistila, jak naivní to byla představa. Už když přišli k Jil, objevily se ke starým problémům nové a teď, když by to konečně mohlo být lepší musel Filip odjet…a ještě k tomu co všechno se mu může nebezpečného stát....zatím od něj nedostala ani žádnou zprávu…a Jil je pořád tak tajemná, vypadá, že má spoustu starostí…a ještě k tomu ji trápila myšlenka na jejího otce…měla ho ráda a chtěla, aby pochopil jak se cítí a proč utekla…stýskalo se jí po něm a trápilo ji, že si to s ním nevyříkala a nemohla mu to vysvětlit…Stejně ale dobře věděla, že by to nikdy nepochopil…




Filip stál na malém výstupku a prohlížel si okolní krajinu. Jeho oči projížděly okolní lesy a paseky, až konečně našly to, co hledaly. Byl to jezdec, který rychle přejížděl les a mířil k nim. Filip hbitě seskočil z výstupku a spěchal k ostatním. "Už se vrací…Lukáš už se vrací…" vyhrkl. David se usmál. "Že mu to teda trvalo…" podotkl. Chvíli ještě čekali, než k nim Lukáš přijel. Byl unavený, ale ve tváři se mu objevil spokojený úsměv, když je uviděl. Seskočil z koně a přešel až k nim. "Tak co, jak to dopadlo?" chtěl vědět Filip. Lukáš se pousmál. "Prošel…" ujistil ho. Veronika se zamyšleně otočila na Filipa. "Takže jste měli pravdu…" konstatovala. V jejím hlase byla nepatrná kyselost. Filip nechápal její odpor ke zvědům, přišel mu zbytečný a přehnaný…Lukáš si unaveně sedl na paseku a Veronika mu podala nápoj, který měli na cestu. "Takže, žádné komplikace…?" chtěla ještě vědět Veronika. Lukáš se napil a pak se znova pousmál. "Ne, naštěstí žádné,…ale Jil mi připadala neklidnější než dříve…a taky propustila Denora…" zamračil se Lukáš. "Cože?!!" vyhrkli všichni najednou. Lukáš se ušklíbl. "Sice mi Jil neřekla přesně proč, ale Dejnr mi naznačila, že ho Jil potřebuje k vyřešení nějakých problémů…" vysvětlil. "Copak si Jil neuvědomuje jaké je to riziko?" namítl David. "Asi si myslí, že stejnou chybu už neudělá…" přemýšlel Filip. "To je absurdní!!!" ušklíbla se Veronika. Lukáš se postavil. "No, jo, ale už na tom nic nezměníme…" dodal kysele.


Denor stál v místnosti vedle trůnního sálu. I na něj působila tajemně, ale krásně. Místnost byla obrovská, jako všechny, ale přece v něčem jiná, byla vysoká, klenutá a pozlacená, uprostřed ní stál zvláštní křišťálový podstavec, na kterém se ještě do nedávna vznášelo žezlo Niuda Feil Katau. Denor chvíli váhal, jakoby si tento okamžik chtěl co nejvíce vychutnat. Pak ale přece jen popošel dopředu až k podstavci. Zlehka se dotkl křišťálu a zkoumal jeho tvar i třpyt. Zaváhal. Znova se ho jemně dotkl a sjel po něm rukou. Najednou se zarazil. Znova se na podstavec zkoumavě podíval. Chvíli tak stál, pak se otočil a rychle vyšel ven z místnosti.


Byl večer. Všichni seděli unaveně kolem malého ohýnku. Plameny byly malé, ale hřály dostatečně. David a Lukáš spolu potichu mluvili o své rodině, bylo to poprvé od doby co je Denor vydíral a David chtěl už dlouho po Lukášovi pravdu… Filip přemýšlel a Veronika se sklesle dívala na ohýnek. Filip nepochyboval, že má strach z dalšího snění, které bude i tento večer následovat. Lukáš Davidovi vyprávěl celou pravdu o jejich rodičích, pravdu, kterou tenkrát vyslídil Denor. David věděl, že to nebude nic hezkého, ale přesto ho to zaskočilo. Lukáš domluvil a David se zadíval do ohně. "Proč…proč jsi mi to neřekl dřív…?" chtěl vědět. Lukáš se zamračil. "Měl jsem strach, že tě to vyděsí…., že to nepochopíš…" ohradil se. David přikývl. "Díky…" řekl, podíval se na Lukáše a pokusil se o úsměv. Pak vstal od ohně. "Potřebuju si to srovnat v hlavě a vyrovnat se s tím…" vysvětlil svůj odchod a všem popřál dobrou noc. Veronika se za ním chvíli dívala a potom šla taky spát. Lukáš a Filip zůstali u ohně sami. Zavládlo ticho, oba mlčeli. Filip přemýšlel nad Veronikou. Kdo jí způsobuje ty sny a co když jí ten hlas přikáže zabít další lidi,…co pak? Filipa vyrušila z přemýšlení Lukášova náhlá otázka. "Co si myslíš o…Veronice?" Filip se na něj podíval. Lukáš se pousmál a upřel pohled do ohně. "Je krásná, chytrá a určitě dobrá v boji, ale moje Lucinka to není…" odpověděl Filip a znova se zadíval na Lukáše. "Krásná, chytrá…" slyšel, jak si mumlá. Filip ztuhl překvapením, ale pak se neudržel a rozesmál se. Lukáš sebou trhl, jakoby byl v transu a zamračil se na Filipa. "Ty jsi do ní zamilovaný…" ušklíbl se Filip. "Bylo mi divné, žes byl celou dobu tak potichu…" dodal. Lukáš se příliš rychle ohradil : "Ne, jenom myslím, že je dobře, že s námi cestuje…a…" Filip se znova ušklíbl. "Jasně…" přikývl ironicky. "Tak já už jdu taky spát…" sdělil Lukášovi a odešel. Chvíli po něm i Lukáš.


"Filipe?!" někdo jím zatřásl. Probudil se. "Co - co se děje?" zeptal se zmateně. Špatně viděl, všude kolem byla ještě tma. Zamžikal očima. Když si jeho oči zvykly na tmu, rozhlédl se kolem. Před ním klečel David. "Nevím CO se děje, ale něco určitě…, Veronika je pěkně nervózní…" Filip se prudce posadil. "Jak to myslíš…?" chtěl vědět. David se ohlédl, když se Filip podíval tím směrem, spatřil Veroniku, jak se pátravě rozhlíží kolem. "Někdo se k nám blíží…" zašeptala. Filip se postavil a běžel k ní. "Další zvěd?" chtěl vědět. Veronika zakroutila hlavou. "Ne, tohle je mnohem horší…" zašeptala. Filip se šokovaně podíval dolů. Lesem pod nimi se tiše a rychle někdo pohyboval. Chvílemi se ztrácel v šeru a proto bylo obtížné ho udržet na očích. Navíc si neznámý počínal tak, aby ho Veronika a Filip viděli jen chvílemi a to minimálně. "Je dost rychlý…a přitom stejně tichý…" konstatovala Veronika. Filip postřehl v jejím hlase tichý obdiv. Pak se Veronika rychle otočila a dala jasný pokyn k útěku.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hannnah Hannnah | 18. února 2009 v 15:28 | Reagovat

Tý jo, Eli, nádherná kapitola. Co se týče Lukáše, bylo to jasné. :) Ale super. Doufám, že Veronika nespala, aby ho slyšela. :D Zajímalo by mě, co Denor dělal v místnosti, kde bylo to žezlo a kdo je pronásleduje. Vždycky tak napínáš. Chtělo by to další kapitolu, abych se dozvěděla víc, tohle mi ani náhodou nestačí. Píšeš tak krásně. Další kapitolku Eli. :)) Tahle byla nádherná!!!

2 Dincie Dincie | 18. února 2009 v 15:39 | Reagovat

Děkuju!!! Veronika...hm...myslím, že spala...;-) Co tam Denor dělal se už brzo dozvíš...když jsi mi to tak krásně napsala, tak to už se vrhám do psaní šestky...:-D Děkuju moc!!! :-))

3 anežka anežka | 11. března 2009 v 13:43 | Reagovat

je to moc krasny dil  jen tak dal ahoj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter