Prosinec 2008


Jil - Čtrnáctá kapitola

26. prosince 2008 v 13:26 | Dincie |  Jil - První díl


Jil - První Díl :


14. Kapitola - " Novinky ze všech stran "


Filip seděl u okna svého pokoje a přemýšlel. Pořád se ale vracel k několika důležitým faktům : "Angor konečně odjel…, no jo, ale proč se kolem něj motal ten Dědek…mělo to nějakou souvislost s tím, že tak brzo odjel ? Nebo to byla jenom náhoda? " ale ač si tuto otázku pokládal sebevíc, na nic se mu nedařilo přijít. Někdo zaklepal na dveře jeho pokoje a to ho vytrhlo z přemýšlení. Dovnitř vstoupil Martin. "Ahoj, máš chvíli času?" zeptal se opatrně. "No jasně, co se děje?" usmál se Filip. Martin si sedl na jednu z židlí a opatrně ze sebe soukal : "No…týká se to Lukáše…" řekl téměř neslyšně. "Co je s ním?" chtěl vědět Filip. "Jak jsi se nás ptal jestli jsme neviděli…tu postavu…, tak když jsem se vracel od Jil…zahlídl jsem ho…" Filip se na něj upřeně díval, Martin měl oči sklopené a mluvil potichu. Jednou rukou si prohrábl vlasy. Filipa napadlo, že to pro něj musí být těžké - vždyť je Lukáš jeho kamarád a očividně si to Martin musel hodně rozmyslet, než za Filipem přišel. "…Viděl jsem ho, jak se domlouvá s někým v temném plášti...a pak s ním někam odešel…chtěl jsem ho sledovat a tak zjistit o koho jde, ale…byli příliš rychlí a já je ztratil z očí…" Martin se zhluboka nadechl. "Proč jsi mi to neřekl hned?" Zeptal se Filip, odpověď sice dopředu tušil, ale chtěl mít jistotu… "Kvůli Lukášovi…" řekl smutně Martin a potvrdil tak Filipovu domněnku. "Ví o tom ostatní?" napadlo Filipa. Martin jen sklesle zavrtěl hlavou. "Ale proč by něco takového dělal?" přemýšlel Filip nahlas. "To netuším…" vzdychl Martin. "Kde přesně jsi je viděl?" zeptal se ho Filip. "Poblíž západní terasy…" řekl sklesle. "…tam kde nikdo nebývá…" doplnil ho. Filip se usmál, už konečně to vypadalo, že dostal odpověď na svou otázku a konečně už se aspoň o kousek posunul z místa. Teď už musel jen chytit Lukáše při činu, nebo domlouvání se s tou postavou a pak…konečně zjistí KDO je ta tajemná postava v dlouhém plášti…






Bylo to už dlouho co Martin odešel z jeho pokoje ale on se pořád ještě nerozhodl. Filip přemýšlel, jestli má jít za Davidem a říct mu co se dozvěděl, nebo se jen zeptat, kde je Lukáš. Zvažoval obě možnosti, za Davidem chtěl jít proto, že viděl Vila někam odcházet a nebyl si jistý jestli se už vrátil do svého pokoje, takže zbýval už jen David. Nakonec se ale rozhodl se Davida zeptat na rovinu. Vyšel pomalu na chodbu a zaklepal na dveře jeho pokoje. Otevřel mu David a trochu podezíravě si ho prohlížel : "Nemá Dědek náhodou zase nějakou DŮLEŽITOU přednášku?" zeptal se ho podezíravě, ale s úsměvem. "Ne, zatím ne…" uklidnil ho Filip. David si oddychl a pustil ho dál. Uvnitř byl i Viliem a četl si nějakou knížku, očividně se už vrátil. "Ahoj…" usmál se na něj Filip. Viliem odtrhl oči od knížky a oplatil mu úsměv. "Právě jsem chtěl za tebou jít…" usmál se David "mám pro tebe velkou novinku…" rozesmál se. "Copak? Odjel i Matyáš?" napadlo Filipa. "Ne, ale je to skoro tak krásné…" znova se začal smát, zatímco Viliem jen zvedl oči v sloup a četl si dál. "Tady náš Vil…" začal David. "…Se zamiloval do Jejího veličenstva Klaudie Nefterent Diany Jil…" prozradil. "A…?" zeptal se Filip. "…A ona do něj…už nějakou dobu to bylo podezřelé….tak nějak to už vlastně začalo poprvé, když už jsme přišli…a ti dva se spolu začali nějak podezřele moc často navštěvovat a spolu trávit hodně času …a my jsme se to pochopitelně dozvěděli až na poslední chvíli…a to ještě náhodou…" zlobil se David, zatímco se Filip s úsměvem zahleděl na Vila, ten se na něj zašklebil ale pak se taky usmál. Když se David přestal smát, konečně se Filipa zeptal : "Tak pročpak jsi vlastně přišel?" zatímco se ho zeptal, Viliem si už zase četl. Filip se zhluboka nadechl a začal jim vyprávět co se dozvěděl, jediné co zamlčel bylo, že mu to řekl Martin. Oba jeho kamarádi poslouchali a upřeně ho sledovali, když skončil, David okamžitě namítl : "Ale to přece…" víc už říct nedokázal. "Taky se mi to nechce věřit…" přidal se Viliem. "Kdo ti to vlastně řekl?" zeptal se Viliem podezíravě. Filipa to trochu zarazilo ale odpověděl vyhýbavě : "Někdo, komu věřím…myslím, že to je pravda…ale ještě nad nikým nelámu hůl…budu ho pár dní sledovat a jestli se ukáže, že s temnou postavou neměl spolky…" nechal větu nedokončenou. "Pak bude spíš podezřelý ten co ti to řekl ne?" ušklíbl se David. "O tom pochybuju…" řekl tiše Filip, ale Viliem to slyšel. "Tak kdo ti to řekl, že jsi si tím tak jistý? Byla to Lucie?" napadlo ho. "Ne, byl to…" Filip zaváhal. "Byl to Martin…" prozradil nakonec. "Martin?" opakoval nevěřícně David. "Tak to je dost možné, že se Lukáš opravdu…" zašeptal Viliem. David jen zalapal po dechu, zavřel oči a položil si ruku na čelo. Byl to pro něj šok.






"Souhlasím s Vilem…" sdělila Filipovi svůj názor Lucie, po té, co jí to všechno dopodrobna vypověděl. "Nemyslím, že by chtěl Lukáš někoho zradit, proč by to dělal?" zeptala se Filipa. "To zatím nevím…" přiznal. "Ale…pokusím se to zjistit… zítra ho budu sledovat…a pak se to dozvím…" zhluboka se nadechl a odhodlaně se na Lucii usmál. "O tom nepochybuji…" řekla a políbila ho.






Bylo pár hodin po poledni a Lukáš byl stále někde pryč. V pokoji zůstali jen David, Viliem a Martin, který se před několika minutami vrátil. Hluboké ticho dlouho žádný z nich neprolomil. Viliem si četl, David seděl mlčky na židli směrem k oknu a Martin stál opřený o zeď, oči měl sklopené a díval se na podlahu. "Proč jsi nám to neřekl sám a dříve?" prolomil David konečně ticho. "Já…to nedokázal…" odpověděl Martin sotva slyšitelně. David se zamračil na okno a znova se zeptal : "Proč jsi to řekl Filipovi a nám ne?" Martin si prohrábl rukou vlasy. "Měl jsem strach ti to říct…Lukáš je přece tvůj bratr…myslel jsem, že se to časem nějak vysvětlí…" odpověděl. David se na něj otočil : "No právě, že je to můj bratr!" rozzlobil se. "Promiň… měl jsem ti to říct…vím, že jsem udělal chybu…" zašeptal. Viliem zvedl oči od knihy a vložil se do toho: "Teď už je jedno kdo měl komu co říct, víme to a je třeba to nějak řešit…" David se otočil zpátky na Viliema. "A jak to chceš řešit, chceš snad Lukáše špehovat?" zeptal se rozzlobeně. Viliem se na něj usmál : "Snad, nejdříve mě ovšem zajímá, co by jsi navrhoval ty, když se ti sledování příčí…" David maličko znejistěl. "A musíme si něco ověřovat?…Sám jsi říkal, že tomu nevěříš…" řekl vyhýbavě. "Ano, to jsem říkal, ale ty sám víš, že musíme zjistit jak to je, protože jinak zůstane Lukáš obviněn, možná neprávem…" vysvětlil. David vzdychl. "No dobrá…budeme ho teda sledovat…" připustil. "Kdy začneme?" zeptal se Martin. "Zítra…?" navrhl Viliem a David jen smutně přikývl. Najednou se prudce otevřely dveře jejich pokoje a bez zaklepání vběhla dovnitř Lucie. "Vile! Tvůj otec ví, že jsi tady a všude tě hledá!!!" vykřikla udýchaně.






Mám jednu otázku...

25. prosince 2008 v 16:46 | Dincie |  O Říši Jil...

Kdo si myslíte, že je tajemná postava?



Jil - Třináctá kapitola

6. prosince 2008 v 20:07 | Dincie |  Jil - První díl

Jil - První Díl :


13. Kapitola - " Dvě důležité zprávy "


Už zase se toulal po hradě. Filipovi to nedalo a opět procházel hrad sem a tam, jak se mu zrovna chtělo. Ztratit se nemohl, protože u sebe pořád nosil pro všechny případy mapu hradu. Chvílemi ho napadlo zkusit znova najít tu temnou chodbu, kde spolu mluvili Lukáš s Denorem. Co když ale nejsou jediní, kdo se domlouvají a kují pikle na odlehlých místech…?
Z přemýšlení ho vytrhl zvuk kroků a po chvíli už uslyšel dva známé hlasy. "Taky jsi se do toho hned nemusela plést…" Napomenul ten první. "No dovol, vždyť jsem se jenom zeptala…" Ohradil se ten druhý dotčeně. Filip se jenom zhluboka nadechl. Byla to Dejnr a Najdn. Dejnr chtěla ještě něco říct, ale Najdn, která už zpozorovala Filipa a s širokým úsměvem se ho zeptala : "Ale…,co vy tady ?" Filip se otráveně ušklíbl "Prohlížím si palác Jil…" odpověděl. "Škoda, že jste nebyl na plese…" Zachichotala se Najdn, zatímco Dejnr jen obrátila oči v sloup. Filip se zašklebil "Škoda." odsekl ironicky. "Měl jste vidět tu výzdobu…" rozplývala se Najdn. Dejnr jen na sucho polkla, ale Najdn zasněně pokračovala : "A těch hostů co tam bylo…a ty šaty…a…" Najdn chtěla pokračovat, ale Dejnr jí do toho skočila : "Co kdybych to raději vyprávěla já…?" šlehla po ní vážným pohledem. Najdn se začala chichotat a pak se rozesmála. Dejnr se zhluboka nadechla a omluvně se usmála. "Ovšem jenom tehdy, budete- li to chtít slyšet…" usmála se na Filipa. Filip souhlasil a tak začala vyprávět : "Byl to krásný ples, plný světel, tance, hudby, barev a taky legrace. Fidgenův sál byl plný vzácných hostů a myslím, že se jim ples líbil. Vznešené dámy měly šaty z lehoučkých jemných látek, bohatě zdobených zlatem i stříbrem. Díky nádherným šperkům různých stylů a druhů se to v sále jen třpytilo. Vládkyně Jil měla krátký projev ke svým hostům a všem poděkovala za jejich návštěvu. Pak urození pánové v nablýskaných úborech, styl jejich oblečení byl pestrý podle toho z jaké země pocházeli. Celý sál ozařovaly velké lustry z křišťálu a přitom vynikla naše mramorová podlaha. U stěny byl velký, dlouhý stůl plný nejrůznějších lahůdek a kdo nechtěl pobývat v sále, byly tu pro něj připraveny přepychové zahrady Jil, které…" "…Které jsem mimochodem zdobila já…" připomněla s úsměvem Najdn a Dejnr jen vzdychla. Filip se pousmál a tak Dejnr pokračovala : "Hudba hrála i v zahradách a tančit se mohlo jednak v sálu, ale taky v zahradách…" "A hlavně mu řekni o tom, jak ten pán s dlouhým plnovousem uklouzl při tanci a povalil ještě dva hosty…" rozesmála se Najdn. Dejnr se na ni zamračila "Stačilo by, kdybys mi k tomu třeba dala příležitost…" Najdn se jenom znova rozesmála, očividně jí to nevadilo. "Bylo to prostě krásné…" shrnula to Dejnr s pohledem upřeným na chichotající se Najdn. Ta se ale najednou smát přestala a dotčeně se obrátila na svou kamarádku : " Zapomněla jsi ale ještě říct, že se pán Denor pořád motal kolem krále Angora…" V Dejnr to hrklo a Filip zůstal jen překvapeně stát. Když pominul počáteční šok zeptal se Najdn naštvaně : "Dědek Denor se motal kolem Angora ? A nevíte proč ?" Najdn ztichla, očividně jí došel Filipův tón. Nakonec ze sebe váhavě vypravila : "Asi v polovině plesu se k němu přitočil a něco mu pošeptal. Potom se k němu ještě mnohokrát nenápadně vrátil…, ale mě neunikl!" rozesmála se Najdn. Filip se nuceně usmál a otočil se k odchodu. Dejnr se na Najdn zamračila a smutně se dívala za Filipem.




"Takže, Denor se motal kolem otce ?" zeptala se Lucie, zatímco Filip přecházel naštvaně tam a zpátky po pokoji. "Doufám, že mu neřekl o nás…" přemýšlela Lucie. "Jenže, to je právě to, jak to chceš zjistit?" zlobil se Filip. Lucie se pousmála "Jednoduše, už jenom to, že se nerozletěly dveře a nestojí v nich Angor se svým vojskem...a navíc Jil si toho určitě taky všimla a Denor to musel vědět…" Usmála se na Filipa. "Asi máš pravdu…" vzdychl Filip. "Vždycky se mi zdálo, že je Dědek podrazák u kterého si nemůžeš být ničím jistý…" Dodal, Lucie však namítla : "Ale co když to bylo úplně jinak…co když to Najdn jen tak připadalo…" Filip se smutně nadechl : "Kdo ví, jak to bylo a jaké to bude mít ještě následky…"



Bylo pár hodin po poledni. Filip byl ve svém pokoji a četl si zajímavou knihu o Mocném Katautovi. Když byl u 3. kapitoly náhle někdo zaklepal. Filip odtrhl oči od textu a vyzval neznámého ať vstoupí. Do pokoje vstoupili Viliem a David. Filipa to překvapilo a tak se jich zeptal proč přišli a jestli není ZASE nějaká lekce pravidel od Denora. David se usmál a odpověděl : "Pravidla? Rozhodně ne! Tohle je daleko více snesitelnější…" Filipa to zaujalo a svižně vstal z křesla : "Tak co se stalo?" zeptal se. "Král Angor před pár minutami sbalil kufry…" rozesmál se David. Filip se zaradoval : "Takže už odjel?" zeptal se nadšeně. "No, tak daleko se ještě nedostal ale už k tomu spěje…" Usmál se David. "Podívej se z okna…" Poradil Viliem. Filip ho poslechl a naskytl se mu krásný pohled, na který celou tu dobu plnou strachu čekal. Venku na nádvoří byl již nachystán dlouhý průvod, v jehož čele jel král Angor. Průvod projížděl nádvořím ven až k bráně. Byl to krásný pohled. Filip se zpátky otočil k Viliemovi a Davidovi, kteří se rovněž usmívali a zeptal se jich : "A čím to, že už odjel ?" Vilem se zasvěceně usmál : "To víš…když máš své zpravodaje…" David tiše dodal : "A máš své měšce…" Viliem se zatvářil, jako, že ho neslyšel a hlasitě pokračoval : "…A na co se zeptat…" A David opět tiše doplnil : "…A čím zaplatit…" Viliem se na něj zamračil, ale to už všichni tři propukli v hlasitý, úlevný smích.



"Škoda…" promluvila druhá z postav stojících v temné chodbě osvětlené jen malými plamínky loučí. "Je to víc než jen "škoda" ztratili jsme jedinečnou příležitost…taková se nenabízí dvakrát…" skuhrala první postava. "Ale jeden z králů zůstal…" připomněla druhá postava. "To je taky naše jediná šance!" zvolala ta první. "Kvůli tobě jsme promrhali tu první…." Podotkla druhá. "Ty ses zase nechal vidět!" rozkřikla se ta první. "Ano, ano, já vím, ale o to teď přece nejde… nebudeme se přece hádat, kvůli hloupostem…" Po slovech druhé ta první postava už málem zaječela a chtěla něco říct, ale ta druhá ji předběhla : "Teď máme příležitost ještě lepší…zapomeňme na ty promeškané…" navrhla. "Dobrá, ale tentokrát to MUSÍ vyjít…" zavrčela první postava. "A taky vyjde…tentokrát už nic nenechám hloupé náhodě! " vykřikla druhá postava a rozmáchla se mečem. První se rozesmála mocným smíchem a druhá se k ní přidala.



Filip měl takovou radost, že Angor odjel, tolik ho to uklidnilo…musel se o tu radost podělit s Lucií. Bylo to tak krásné… "Angor už je pryč…" opakoval si šťastně. Chvíli po tom, co zaklepal na dveře Luciina pokoje mu otevřela. Usmívala se. Filip jí objal a zeptal se jí : "Už víš, že Angor odjel?" Lucie se celá rozzářila. "Tak ty už to taky víš…zrovna jsem za tebou chtěla jít…" řekla šťastně. Filip jí vzal do náručí a zatočil se s ní dokola. Smáli se a jejich radost v tu chvíli byla nepopsatelná. Spadl z nich kámen, který je dlouho tížil, v tuhle chvíli nebylo ve Filipově hlavě místo pro temné postavy, pro Dědka, pro Lukáše, pro všechny záhady, kterým chtěl přijít na jméno. V tuhle chvíli ne. Radost, kterou měl si nehodlal nechat zkazit absolutně ničím. Nechtěl se teď trápit nad všemi nevyřešenými starostmi. Teď byla chvíle pro radost, pro štěstí, pro lásku, pro jejich lásku, která prošla tvrdou zkouškou.








Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter