Říjen 2008

Jil - Jedenáctá kapitola

17. října 2008 v 16:20 | Dincie |  Jil - První díl
Jil- První Díl :


11. Kapitola - " Nic není jisté "


Filip stále přemýšlel nad tím, kdo je onou tajemnou postavou. Nejraději by si byl ověřil Dědkovo alibi, aby měl úplnou jistotu v tom, kdo to byl. Jenomže jediný kdo by mohl vědět, kde se Denor nacházel v tu chvíli byla Jil. Nebylo zrovna jednoduché se jí právě teď, když měla tolik starostí s hosty a plesem na to ptát. Ostatně on by také měl myslet na zítřejší ples. Jenomže nemohl, myšlenky ať dělal, co dělal se vždy vrátily zpět k postavě v plášti. Zamyslel se, vlastně si o tom ještě nepopovídal s Lucií….zajímal ho její názor a taky se jí chtěl zeptat, jestli někoho neviděla ona. Mají přece pokoje vedle sebe a tím pádem i okna…Vyšel ven z místnosti a zaklepal na její dveře. Otevřela mu Lucie, ve své krásné tváři tolik pobledlá a Filipa z toho zabolelo srdce a pro svou lásku k ní na tajemnou postavu najednou zapomněl. Láskyplně ji objal a vešli dovnitř. Potom, co se vzájemně ujistili, že ani jeden nelituje, že utekli k Jil se jí Filip zeptal, zda-li neviděla včera taky tu tajemnou postavu, zahalenou v plášti. Lucie chvíli váhala a zamyslela se a pak mu odpověděla : " No…ano, viděla jsem ji…přecházela nádvořím…ale pak mi zmizela tam, kde už jsem na ni neviděla. Nemáš podezření, kdo by to mohl být ? Hned když jsem ji spatřila, polekala jsem se, že je to můj otec a hledá nás…proto jsem ji sledovala, než mi zmizela z dohledu." Filip se na ni upřeně díval a po chvíli ji svěřil svoje podezření : " Obávám se, že to byl asi Lukáš…nedávno se mi ho podařilo přistihnout, když se domlouval na něčem tajném s Dědkem Denorem. Denor mu něco nabízel a Lukáš s tím nejspíš souhlasil, jak ho znám…myslím, že to byl i tentokrát on, třeba měli zase nějakou tajnou schůzku s Dědkem.Nebo to taky mohl být přímo Dědek." Lucii to zaujalo a okamžitě se zeptala : " A co ostatní ? Proč myslíš, že to nebyl nikdo z nich, nebo někdo úplně cizí ?" Filip si povzdychl a sklíčeně přisvědčil : ,,To je na tom právě to nejhorší ,že to může být kdokoliv…no…a David a Viliem byli v tu dobu v pokoji a mluvili o Nellondu a králi…takže ty můžeme vyloučit…Pak je tu ještě Martin …říkal, že v tu dobu byl u Jil…takže ten je z kola taky venku..myslím, že Jil je hodnověrné alibi. A zbývá nám už právě jen Lukáš a Dědek Denor…" Lucie se mírně zamračila a namítla : " Ale..Dědek nám před chvílí řekl, že se na nádvoří…,kde jsme tu postavu spatřili...nesmí objevit NIKDO z těch cizinců, kteří momentálně na zámku jsou…to by potom znamenalo, že to skutečně musí být někdo z nás…" Filip naštvaně udeřil do stolu a vykřikl : " To je právě ono!!! Tohle mi vrtá hlavou od Dědkovy přednášky…a pořád nemůžu přijít na to o KOHO se jedná…!!!" Lucie se na něho mile usmála s jiskřičkami v očích : " Ale proto mi ještě nemusíš rozbíjet můj oblíbený stolek…" Filip se překvapeně podíval na lehce se kymácející stolek a pak se rozesmál.





V celém paláci, kam se Dejnr podívala všude se konaly přípravy na ples. Dejnr na sebe byla hrdá. Letos se jí podařila výzdoba Fidgenova sálu lépe než kdykoliv předtím. Najdn se zatím starala o přípravu zahrad, parků a teras…Dejnr a Najdn byly totiž hlavní organizátorky výzdoby sálů a zahrad. Co chvíli se přihnal do Fidgenova sálu Denor, aby zkontroloval zda vše probíhá podle plánu, taky Dejnr pokaždé nadřazeně připomínal, ať vše urychlí, že do zítřejšího plesu moc času nezbývá. Sem tam pak zkritizoval její snahu, že se to sem nehodí, nebo, že je to moc abstraktní, či málo přepychové…Dejnr z toho šla hlava kolem ale za tu dobu co už v paláci byla věděla, že všechno stihnou, ať se to třeba Denorovi nebude líbit…Jedna z jejich mnoha pomocnic jí podala jemně a skvostně malovaný obraz. Dejnr si ho zkoumavě prohlédla a tím zvažovala, jestli bude použit na slavnosti. Nevěděla si rady a tak vzhlédla, aby se zeptala na názor své pomocnice, když v tom překvapením vykulila oči. Kousek od ní stál Filip a prohlížel si výzdobu sálu. "To už jste stihli udělat ?" Zeptal se jí ohromeně. Dejnr se usmála a unaveně odpověděla : "Ještě nás ale čeká pěkný kus práce…" Než stačil Filip cokoliv odpovědět vřítil se do sálu Denor. "Tak honem,honem…ještě se musíte postarat o pokoje pro zítřejší hosty…" Jakmile Denor, očividně v ,,dobré" náladě vtrhl dovnitř neměl Filip sebemenší chuť se tady zdržovat…jenom byl zvědavý na Fidgenův sál, chtěl ho vidět ještě než bude úlně připraven na ples. Vyšel tedy ze sálu bez jediného dalšího slova a zamířil někam do zahrad. Chvíli přemýšlel, jestli se na tyto zahrady vztahuje pro hosty zákaz vstupu, jelikož by se opravdu nerad setkal s králem Angorem…Jakmile vešel do zahrad spatřil Najdn, která se opět něčemu chichotala, ale přitom stihla ještě dirigovat své pomocnice v zahradě. Filip ji minul a šel hlouběji do zahrady. Po chvíli co šel, uslyšel tryskot fontán, kterými byly zahrady zkrášleny. Když už byl dostatečně daleko od Najdn a jejich pomocnic zastavil a více se rozhlédl kolem. Opodál byla krásně vyřezávaná lavička, poblíž s fontánou a záhony plné nádherných květin. Na první pohled to bylo odlehlé a celkem opuštěné místo, skryté okolními keři a stromy. Filip přišel blíže a trochu ho vylekalo, že na lavičce někdo seděl. Nedalo mu to, ale a přišel až k muži u fontány. Teprve, až když byl u něj došlo mu, kdo že to před ním asi sedí. Vůbec se však nepodobal tomu přísně vyhlížejícímu muži, kterého viděl z okna. Král Matyáš před ním seděl jako hromádka neštěstí. Zachytil Filipův pohled a vzhlédl. Filip tak spatřil jeho oříškově hnědé oči plné smutku a zalité slzami. Filipovi problesklo hlavou jak se tady mohl ON dostat, když nemá do této části přístup…nebo, že by se byl spletl…? " Někoho jste mi připomněl…" promluvil král sklíčeně. Filipovi bylo hned jasné koho mu připomněl a bylo mu teď krále líto. " Smím si přisednout ?" zeptal se nesměle. Král jen přikývl a ani Filipovu přítomnost nevnímal. "…Víte, já se nepohodl se svým synem…" pravil spíše sám k sobě než k Filipovi. "…Nechtěl jsem aby odešel… kdybych to tak mohl vrátit zpátky…mám jen jeho…manželka mi zemřela chvíli potom co přišel na svět Viliem…ani ho nemohla obejmout…usmát se na něj…a já jsem ji ani nestačil říci jak moc ji mám rád…tolik mi chybí…zůstal jsem tedy sám s malým, plačícím uzlíčkem…nevážil jsem si toho, že ho mám…člověk nepozná tu skutečnou hodnotu, dokud o to nepřijde…a teď jsem ztratil i jeho…" vzdychl a sklopil hlavu. "Vím, že jsem udělal chybu..,věřil jsem více kněžím, než svému synovi…mělo mě to napadnout, když už mi to říkal poprvé…ale já se nepoučil…je to jen a jen má chyba, že odešel…, kdybych to tak mohl vzít zpátky…" Filip by byl přísahal, že tomu přísnému králi Matyášovi kanou z očí slzy smutku a lítosti, ale pro jeho skloněnou hlavu to nevěděl jistě. "Můžete to ještě napravit... zrušit obětní slavnosti…a pak se váš syn jistě vrátí…" nabídl mu Filip řešení, ale král jen zašeptal : "…Ne…nemohu…už je příliš pozdě…kdo ví kde je Viliemovi konec…" pak opět sklopil hlavu k zemi a už Filipa sotva vnímal. Filip se mu pokusil ještě několikrát celou situaci vysvětlit a ukázat mu, jak to může napravit, leč král ho už neposlouchal…byl zcela ponořen do svého smutku a lítosti…poslední slova, která Filipovi ještě řekl byla opět ta ztracená : ,,…Ne…nemohu…už je příliš pozdě…kdo ví kde je Viliemovi konec…" Filip po těchto slovech vstal a odešel, aniž by si toho král Matyáš všiml.





Jil - Desátá kapitola

6. října 2008 v 17:02 | Dincie |  Jil - První díl


Jil- První Díl :


10. Kapitola - " Jako led "



Ikdyž zvuk famfár už dávno ustal, pořád mu zněl v hlavě. Jak mohly být dny, kdy ho tohle netrápilo. Mírně ho bolela hlava. Filip byl ve svém pokoji a pozoroval jemné kapky deště, které zlehka bubnovaly na sklo. Lucie byla u sebe a Filip nepochyboval o tom, že je stejně smutná jako on. Pořád myslel na dvě věci. Od příjezdu Luciina otce a krále Matyáše mu pak zvolna myšlenky seběhly k čtyřlístku. Konečně mu řekli pravdu. Viliem, tak nenápadný a tichý je Nellondský princ. Martin utekl z Tystiru. David a ostatní ( kromě Viliema ) měli být svrženi z Nanua-De a Lukáš se sešel s Dědkem Denorem. Filip se zamračil na sklo okna, u něhož seděl. Kdo ví, na čem se s ním domlouval ? Co když mu to všechno řekl?
Co když Vila zradil a prozradil jejich tajemství Dědkovi ? Tyto myšlenky jako motýli vířily Filipovi v hlavě. Pár sekund dokonce váhal nad myšlenkou, že ho bude sledovat, aby zjistil pravdu. Pak si to ale rozmyslel. Něco mu říkalo, že by to bylo stejně zbytečné. Dědek Denor není tak hloupý, aby nedokázal zařídit, aby je tentokrát NIKDO nevyrušil, ani nebyl poblíž. Ostatně Dědek znal tajné chodbičky dokonale a ani by Filipa nepřekvapilo, kdyby měl takto zmapovaný celý hrad. Kapky deště jemně a lehce bubnovaly na sklo okna, u kterého seděl. Z okna měl výhled na nádvoří, jenž bylo teď pod nadvládou deště. Náhle se otevřela boční vrátka ve zdi a postava zahalená v šedém plášti vyšla plíživě ven. Kapky deště jí stékaly po plášti až dolů, k trochu zabláceným botám…postava, obklopená deštěm, jenž na ni dopadal, přešla někam doprostřed a pak se zastavila. Rozhlédla se kolem, jakoby se něčeho obávala. Filip zbystřil a snažil se zjistit o koho jde. Postava mezi tím pomalu přecházela nádvořím. Filipovi se mihlo hlavou, zda se nejedná o Lukáše, nebo o jeho oblíbeného Denora. Postava už na první pohled působila nervózním dojmem. Přešla až ke stříšce, aby se pod ní schovala, ale v půli cesty si to rozmyslela a raději zmizela za rohem, kam už Filip neviděl. Ten ohromeně jen chvíli hleděl na místo, kde postava zmizela a nebyl schopen odtrhnout oči od okna. " Co to mělo znamenat ? Kdo to mohl být ?" Zeptal se sám sebe Filip a pořád byl naprosto ohromen. " Že by to byl Denor…, nebo …Lukáš ?" Možná opravdu jeden z nich…ale pokud to nebyl ani jeden tak, kdo ??? Přemýšlel.



Venku stále ještě pršelo a Filip pořád ještě myslel na onu postavu zahalenou v plášti. V tom někdo zaklepal na dveře. Bez vyzvání vešel dovnitř Denor, z čehož měl Filip opravdu velkou radost. Denor si ho přeměřil znechuceným pohledem a otráveně řekl : " Dnes pokračujeme v nauce PRAVIDEL …tak pojďte, čekáme už jen na vás…!!!!" Filip se na něj zamračil a znechuceně ho následoval ven z pokoje. Nešel ale za ním, protože se chtěl přesvědčit, jestli Lucie ví o další přednášce pravidel. Lucie byla u sebe a když za ní přišel starostlivě se usmála a podle výrazu v jeho tváři odhadla, že se děje něco nepříjemného. " Co se děje ?" Zeptala se pak. " Dědek Denor má další veledůležitou přednášku o pravidlech…" S povzdechem řekl Filip. " Aha…bála jsem se, že to bude něco horšího…" povzbudivě se usmála Lucie. Políbili se, chytli se za ruce a společně vykročili za Dědkem, který už vyhnal z pokojů i čtyřlístek. Jakmile vešli do jim tolik známé skromně zařízené místnosti, posedali si na židle a věnovali svou pozornost Dědkovi. Denor se postavil, jako obvykle doprostřed místnosti a důležitě prohlásil : " Byli jste dnes svoláni, k mimořádnému doplnění vašich znalostí o PRAVIDLECH." David se otočil k Vilovi a úmyslně nahlas zašeptal : "Doplnění? No nazdar! To se máme na co těšit!!!" Denor na něj vrhl nenávistný pohled a dost nepřesvědčivě předstíral, že jeho trefnou ponámku neslyšel. Zatímco všechny ostatní to rozesmálo. Dědek se ovšem nehodlal nechat jen tak urážet, zdlouhavě si odkašlal a pokračoval, jako by ho byl nikdo nepřerušil : " Doplnění se týká hlavně plesu, výjimečné slavnosti, která se neopakuje více než jedenkráte za rok." Na vteřinku se odmlčel, vrhl zkoumavý pohled na Davida, jako by se chtěl ujistit, že ho nepřeruší další trefnou poznámkou. Zjistil, že se k tomu nechystá a tak spokojeně pokračoval : " Do nauky je zahrnuto i jedno DŮLEŽITÉ upozornění, které vám mám sdělit od vládkyně této říše. Celé toto shromáždění nebude dlouho trvat." Zase se odmlčel, ale tentokrát mu do toho David skočil : " Zaplať Pán Bůh ještě, že tak !" Řekl a převrátil oči. Denora to na chvíli zaskočilo, ale pak povýšeně prohlásil Davidovým směrem : " Někteří ovšem nepovažují pravidla, slušné chování a tradice zámku za DŮLEŽITÉ !!! Pak je ovšem smutné,že takové analfabety musím seznamovat s pravidly a SLUŠNÝM CHOVÁNÍM právě já,který má na práci daleko důležitější věci,než negramotnost a nevychovanost,zvláště,když se musím starat o přípravy na zítřejší ples!!!" zahromoval.David se jen ušklíbl a pohotově odvětil: ,,No tak to my bychom se mohli vrátit do svých pokojů a až budete s těmi analfabety hotov tak nám dejte vědět…" po jeho slovech následoval větší výbuch smíchu. Denor zrudl a pak zbělel,zalapal po dechu a nebyl schopen slov. Pak mu pár minut nezbylo nic jiného než stát uprostřed místnosti a poslouchat hlasité chechtání.Když se všichni utišili uraženě a s pořádnou dávkou ironie pokračoval.Téměř při celém vysvětlování se pak na Davida,který mu to oplácel roztomilým úsměvem mračil.Denor jim vysvětlil,že : ,,Král Matyáš a král Angor měli výjimečné pozvání na letošní ples a díky němu se mohli dostat do hradu a mohou zde pobývat až do konce plesových slavností. Ovšem toto pozvání a dovolení naší vládkyně se vztahuje jen a pouze na tyto vymezené prostory : pouze jejich pokoje, severní terasy, Trůnní sál Jil, severovýchodní knihovny, zahrady a místo, kde se koná ples, to je sál Fidgenův. Proto vám vládkyně Jil vzkazuje, že se máte, pokud možno těmto místům vyhýbat…pokud nestojíte o milé setkání s již jmenovanými králi…" dodal jízlivě. ,,Jednalo by se o stejně milé setkání, jako setkání s vámi…!" suše konstatoval David. Denor o trochu zrudl a upozornil ho : ,,Stále více nabývám dojem, že jsem nucen informovat naši vládkyni Jil o průběhu této schůzky a maření mých důležitých povinností…!!!" ,,Tak tomu se teda říká žalování!!!" zněla Davidova odpověď a protože se na něj Lucie obrátila, ať už toho nechá, ač nerad, přestal Dědkovi skákat do řeči a odpustil si své trefné poznámky. Ikdyž sem tam něco poznamenal Vilovým směrem, to už ale spokojený Dědek neslyšel.… A pokračoval: "Co se týče vaší účasti na zítřejším plese,
je jen na vás, jestli chcete riskovat…" zmlkl a prohlížel si je jednoho po druhém. V místnosti zavládlo ticho a rozpaky. " Jelikož nemáte evidentně žádné připomínky a dotazy, prohlašuji toto shromáždění za ukončené." Pomalu vycházeli z místnosti a Filip dostal najednou nápad. Chtěl hodit vějičku na Lukáše, zda-li není on tou tajemnou postavou v plášti, kterou spatřil z okna. Rychle doběhl Lukáše a před všemi se ho bez obalu zeptal : " Lukáši, neviděl jsi náhodou venku, tu tajemnou postavu v plášti ?" Lukáš se zarazil a zůstal na něj nechápavě hledět. Všichni ostatní ze čtyřlístku zkoprněle přihlíželi a dokonce ani David nebyl schopen slov. "COŽE ???" zeptal se Filipa hrubě Lukáš. "Dneska jsem ráno viděl z okna podivnou postavu v plášti s kapucí přes hlavu…" Vysvětloval Filip. Lukáš se na něj opovržlivě podíval a znechuceně odpověděl : " Ne, tak to jsem tedy neviděl…" a hrdě odešel svým směrem. David se konečně vzpamatoval a zeptal se Filipa napůl překvapeně a napůl dotčeně : " Co to mělo znamenat, ty z něčeho podezříváš mého bratra…nebo tím sleduješ něco jiného ?" Filip se zhluboka nadechl a omluvně řekl : " Nikoho neobviňuji, jenom se snažím zjistit, jestli jste ji neviděli taky a o koho se asi jednalo…" David se uklidnil a poznamenal : " Ale my jsme ji opravdu nikdo neviděli…Vile, Martine….viděli jste ji někdo ?" Viliem pokrčil rameny a oba s Martinem zavrtěli hlavou, Martin svraštil čelo a tvářil se velmi zamyšleně. Viliem pohlédl na Martina a zeptal se ho : " Ale ty jsi s námi na pokoji nebyl, kde jsi tedy byl ?" Martin se usmál a vysvětlil : " Byl jsem asi v tu dobu u Jil, prosila mě abych provedl pár nových hostů jejího paláce a ukázal jim i žezlo Niuda Feil Katau." Filip se zatvářil spokojeně a znovu se zeptal : " A Lukáš s vámi byl ?" David znepokojeně zavrtěl hlavou a Viliem odpověděl : "..Ne…řekl, že si potřebuje něco zařídit…" Filip se vítězoslavně usmál a otočil se k odchodu, ale David za ním ještě zavolal : " A nebyla ta postava tak skrčená a hnusná, jako Dědek Denor ? To tě nenapadlo?" Filip se zastavil, zůstal stát a David s vítězoslavným úsměvem následován Vilem a Martinem odešel.











Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter