Srpen 2008

Jil - Šestá kapitola

9. srpna 2008 v 22:05 | Dincie |  Jil - První díl
Jil- První Díl :

6.Kapitola - "P R A V I D L A"
Den se blížil ke konci a Filip i Lucie celou tu dobu mysleli jen na jedno. Když se Filip pak vracel do svých pokojů zastavil ho David. Chvíli si ho zkoumavě prohlížel a pak se ho zeptal : " Není ti nic ? Vypadáš ustaraně…" Filip se zhluboka nadechl a odsekl ironicky : " Je mi fajn !" David se ušklíbl, : " Co se stalo ?" Zeptal se pak. Filip krátce zaváhal, ale pak Davidovi prozradil brzkou návštěvu Luciina otce a krále z Nelondu, vysvětlil, že se ztratil Nelondský princ a pak mu řekl o výročním plese. David na něho zíral, neschopen slova a jen lapal po dechu. " Král… z … Nelondu… přijede ???" Zeptal se. Z jeho hlasu bylo patrné, že tomu odmítá uvěřit. Filip se zarazil a pak náhle pochopil, v hlavě se mu odehrál ten večer, kdy přišli k Jil a jakoby ji byl vyslovil teď, slyšel Davidovu poznámku : " Měli jsme drobné neshody s králem…" Chvíli Davida pozoroval, mírně naklonil hlavu na stranu a zeptal se ho : " Jaké problémy máte s Nelondským králem ? A proč se ho bojíte ?" Davida jeho otázka zaskočila. Bylo na něm vidět, že zvažuje, jak moc mu toho může říct. " No…" začal " Týká se to naší minulosti." Řekl nakonec rozpačitě. " No a dál…?" zeptal se nedočkavě a napjatě Filip. " No…" "Davide!" ozvalo se najednou odněkud. Oba se prudce a překvapeně otočili. Před nimi stál Lukáš a tvářil se podezíravě. David se rozpačitě usmál na Filipa a pak řekl omluvně směrem k Lukášovi : " Promiň, úplně jsem zapomněl, už jdu." Pak se usmál na Filipa : " tak ahoj, zítra." Filip mu sotva odpověděl a pořád nic nechápal : " Ale…" vydal nakonec ze sebe. Lukáš se na něj ale náhle zamračil víc než kdy jindy : " To je NAŠE věc!!!" Upozornil ho nesmlouvavě. Filip mu jeho výraz ve tváři oplatil a díval se zvědavě za nima, dokud nezmizeli za chodbou. Pak si uvědomil, proč je tu a šel do svého pokoje, umyl se, převlékl a šel si lehnout. Byl to dlouhý a náročný den.
Ráno vstal Filip později než obvykle. Hned jak se probudil, si uvědomil, co ho už za dva dny čeká a velkou radost z toho neměl. Dlouho přecházel po pokoji sem a tam až to nevydržel a vyšel na chodbu ven z pokoje. Zkusil se zastavit u Lucie, ale její pokoje byly prázdné. Rozhodl se tedy projít po paláci. Zahradám se raději vyhnul, kvůli zvědavé a prostořeké Najdn. Prošel chodbou a vešel do místnosti, která vypadala jako knihovna. Byla obrovská, Filip ještě neviděl tolik knih po hromadě. Dlouho nad tím nepřemýšlel a jednu z nich si půjčil. Byly to dějiny říše Katautovy, která jak zjistil byla rozdělena na dvě části. Jedna byla říše Jil a ta druhá říše jejího bratra. Překvapeně si knihu, která ho zaujala odnesl do blízkého křesla a pustil se do čtení. Zhruba po půl hodince Filipa při čtení vyrušil Denor, který přišel evidentně za ním. " Dnešek mi prosím věnuj, budu tebe i tvé éééé přátele učit pravidlům říše Jil." Pokynul mu, ať ho následuje a vyšel ven z místnosti. Filip šel bez protestů za ním. Dnes neměl náladu na hádky a už vůbec ne s Denorem. Nakonec ho Denor zavedl do místnosti, očividně jediné na celém hradě skromně vybavené. Byl tu pouze stůl, židle a několik obrazů. Kolem stolu už postávali jeho přátelé, včetně Lucie. Podle jejich výrazů ve tvářích si Filip uvědomil, že moc dobře vědí, co je čeká pozítří. " Je na MĚ abych vás naučil kázeň a hlavně P R A V I D L A v říši Jil. První P R A V I D L O : úctu a respekt vyjadřujte pouze Jil, jejímu bratrovi a zástupci a to je MĚ!!!" Denor udělal dramatickou pauzu, aby si uvědomili dosah jeho slov. Pak chtěl pokračovat, ale David ho nenechal : " Kolik je těch pravidel ?" Zeptal se. Denor se na něho nenávistně zamračil : " Druhé P R A V I D L O nikdy neskákej Jil, jejímu bratrovi, nebo zástupci a to je MĚ do řeči !!!!" Pohrdavě se zadíval na Davida a pokračoval : " P R A V I D E L je mnoho, ty se již budeš muset naučit základy slušnosti, neboť vidím, že ti naprosto chybí !!!" David se sladce usmál a namítl : " Jsem slušný jen k tomu, kdo si to zaslouží !" Denor jen znechuceně zasyčel. " Prosím, kdo je bratr Jil a kde je ? Nevěděli jsme, že má bratra…" Zeptala se váhavě Lucie. Denor se otázky chytil a rychle vysvětloval : " Žije na východě říše Katautovy, kde má své vlastní království. Ve svém hradě. Polovina říše Katautovy patří jemu a to : východ a jih a druhá polovina Jil. Nikdy se spolu nehádali a oba jsou vládci, jaké si může každý přát. Nevím, ale na ples asi nepřijede, moc takovou zábavu nemá rád, dává spíše přednost zbraním a lovu, je skvělý v meči a lukostřelbě…Ale dosti již o soukromí Jil a jejího bratra. Třetí P R A V I D L O : Musíte Jil poslouchat, takže pokud vám neřekne, že to máte udělat, nebo pokud vám zakáže něco dělat, třeste se ji neuposlechnout…!!! Prozatím stačí tyto tři pravidla, teď vás seznámím se zámkem a jeho zvyky. Někteří z vás to hodně potřebují!" Řekl a pohlédl na Davida. "Kde jsme tedy teď ?" zeptal se Viliem. "Toto je místnost nauky P R A V I D E L, ale slouží i pro jiné účely. Což mi připomnělo čtvrté P R A V I D L O, kterým se budeme ještě chvíli zabývat : Na jakoukoliv schůzku, ples, učení MUSÍTE přijít vždy v čas !" Popadl jakousi listinu, rozvinul ji a ukázal všem podrobnou mapu hradu. " Mám pro každého jednu, budete je potřebovat, než si zvyknete pohybovat se po zámku, bez obtíží, některým z vás tak vlastním !" Domluvil, upřel významný pohled na Davida a podal každému jeden svitek. Pak řekl neochotně : " Následujte mne, prosím." Vyšel z místnosti a ostatní ho následovali. K sebemizernějšímu, nebo menšímu portrétu, obrazu, nebo místnosti jim vyprávěl příběh a nakonec všichni pochopili : všechno na zámku má své místo, původ, příběh a vše má hlavně důvod tady být.

Jil - Pátá kapitola

8. srpna 2008 v 22:51 | Dincie |  Jil - První díl
Jil- První Díl :


5. Kapitola - " Zase v průšvihu !"
Ráno bylo skvělé, sotva si Filip protřel oči, naskytl se mu nádherný pohled. Jeho ložnice byla zalita sluncem. Skrze okna sem prosvítaly ranní paprsky slunce. Okna zářila a celý pokoj se nádherně třpytil. Filip se ospale, ale blaženě protáhl a pomyslel si : " Zajímavé, jak září všemi barvami, je úžasné, co dokáže diamant a slunce…" Chvíli zaváhal a pak vstal, oblékl se a ke svému nemalému překvapení měl již nachystanou snídani. To byl pro něj nezvyk, protože byl spíše zvyklý obskakovat druhé a vstávat brzy ráno. Zasedl s chutí ke stolu a nalil si horký čaj, zahříval si o něj ruce a výhledem z okna pozoroval nebe. V tom někdo zaklepal, Filip vyskočil a s nadějí, že uvidí Lucii spěchal ke dveřím. Lucie ho nezklamala a vstoupila do pokoje. Pro dnešní den měla na sobě hladké zelené šaty, lemované stříbrnou krajkou, která hezky ladila s jejími havraními vlasy, volně rozpuštěnými a splývajícími až po pás. V ruce držela drobné zelené korálky, navlečené na tenkou nitku. S prosbou v očích se na něj usmála a zeptala se : " Nemohl by jsi mi to, prosím, opravit, nějak se mi rozbilo zapínání…" "Rád, pro tebe všechno na světě…" a něžně ji políbil na rty. Podala mu korálky a zeptala se : " Jak ses vyspal ?" Jeho odpověď ji příliš nepřekvapila : " Špatně, bez tebe vždycky špatně…!!!" Lucie se lehce začervenala a rychle změnila téma rozhovoru. " Půjdeme se projít do zahrady ?" Filip bez váhání souhlasil a společně vyšli ven. U záhonů růží, když ji Filip jemně objal kolem pasu a do ucha zašeptal jak ji má rád, je někdo náhle vyrušil. " Líbí se vám ?" Překvapeně se otočili a spatřili jakési dívky. " Naše růže ! Jsem Najdn, pracuji v zámku." Lehce se uklonila a poodstoupila od druhé dívky, která se rovněž hned představila : " A já jsem Dejnr." "Těší mě, já jsem Lucie a tohle je můj Filip." Dívky se k sobě otočily a Najdn vykřikla : " Tak vidíš, je to pravda !!!" Lucie se jich zvědavě zeptala : "Co, je pravda ?" "No přece, že jste komtesa Lucie, ze země za lesy Brainor." Lucie stále nechápala : " …ale…" Najdn ji ale nenechala domluvit : " Utekli jste ! Měla jste si vzít prince z Nelondu ! Váš otec vás pořád hledá ! Určitě k nám přijede na výroční ples !" Lucie jen zalapala po dechu : " Cože…??? Otec…??? Na ples …??? Kdy !!!" Najdn se polekaně otočila s rukou na puse a zadrmolila : " To jsem asi…neměla…říkat!" Filipa velmi znepokojovalo, že toho tolik vědí a zamračil se na ně : " Ano, růže jsou opravdu velmi překrásné!!!!" Řekl ironicky, chytl Lucii za ruku a společně se chystali odejít. "Počkejte, Jil s vámi chce mluvit, měly jsme vám to vyřídit." Vykřikla Dejnr, zamračila se na Najdn a šeptla jejím směrem : "T O H L E jsme měly vyřídit !!!" Lucie s Filipem už na nic nečekali a rychle spěchali k Jil. Překvapilo je, jak rychle byli v trůnním sále. " Ten Dědek Denor nás opravdu vedl pěknou oklikou!" Pomyslel si Filip. Až na Jil a Denora v sále nikdo nebyl. Jil vypadala smutně a trochu naštvaně. Filipa ani moc nepřekvapilo, že jak je Jil zachmuřená, tak se Denor usmívá. Jako dítě, které touží dlouho po hračce a najednou ji dostane. " Tvůj otec tě hledá, ale zřejmě nebude jediný, kdo hledá své dítě." Lucie se nechápavě zeptala : " Co, tím myslíte ???" Jil si povzdechla : " To já jen tak…nebudu ti více plést hlavu." Ale Lucie znovu poprosila o odpověď. Jil se zhluboka nadechla a odpověděla otázkou : " Jak dlouho už cestujete ?" Filip a Lucie se po sobě překvapeně podívali a Filip jí odpověděl : " Šest dnů…" Jil chvíli mlčela a pak odpověděla : " Právě před chvílí jsem dostala zprávu, že tvůj nastávající princ z Nelondu utekl z domova…Je pohřešovaný teprve ode dnešního dne. A oba otcové, tvůj i král z Nelondu jsou již na cestě sem. Protože mají podezření, že jste tady, spojili dobré s užitečným a zúčastní se i letošního výročního plesu. Budou tady zhruba za tři dny…" Jil domluvila a po krátkém nadechnutí pokračovala : " Každým rokem pořádáme výroční ples, pořádání plesu založil můj otec a jsem vázána slibem, že ho ani jednou nezruším. Ples se pořádá u příležitosti založení našich zahrad. Naštěstí se jedná o maškarní ples, s maskami přes obličej." Chvíli bylo ticho, jenom Denor se potěšeně uculoval. Bylo vidět, že přímo překypuje škodolibou radostí. Když už se chystali sklíčeně odejít je Jil zadržela a ještě dodala : " Co se týče komorníka, jsem usoudila, že nejlépe vás s pravidly zámku a zbytku říše seznámí… Denor !" Bylo zajímavé pozorovat, jak Denorkovi úsměv z tváře mizí a mění se v překvapený výraz. Celý jev trval asi jednu minutu. Pak Denor, alias Dědek nabyl svou dřívější důstojnost a vážnost. Uklonil se Jil tak, že bylo vidět, že je jediná koho opravdu respektuje. Jil jim vlídně pokynula, čímž bylo jasné, že slyšení je u konce. Filip a Lucie vyšli ven, zamířili zpět do zahrad, ale tak pěkný den, jak z počátku očekávali rozhodně neměli…

Stín

4. srpna 2008 v 11:08


Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter