Červenec 2008

Fantazie

30. července 2008 v 21:46

Jil - Čtvrtá kapitola

30. července 2008 v 21:45 | Dincie |  Jil - První díl
Jil- První Díl :


4.Kapitola - " Jil "
Prošli již kolem nejméně 180 pokojů. Všechny byly obrovské a byly přepychově zařízeny. David už ale začal pochybovat, zda je "Dědek" vede správně… Lukáš si zase myslel, že to není palác, ale pokojové bludiště…a Filip se obával, zda-li tam vůbec někdy dojdou… Šli a šli a šli… minuly je veselé služtičky, které nesly zvláštní šaty a šperky a nebyli to poslední sloužící, které na své stále nekončící cestě palácem potkali. Nesnesitelně je bolely nohy a měli už takřka jisté podezření, že je "Dědek" schválně za své ponížení vede zbytečnými oklikami. Také jim problesklo hlavami, že palác z venku tak obrovský a nekonečný nevypadal… pak ale přece jen konečně spatřili cíl své cesty a konec svého utrpení. "Tudy" procedil mezi zuby "Dědek" a ukázal na pootevřený vchod do trůnního sálu, evidentně ho mrzelo, že již nemůže prodloužit jejich utrpení a zneužít neznalosti chodeb v paláci. S pocitem, že se jedná o halucinaci, po vyčerpání z dlouhé cesty, bez hnutí a užasle hleděli na jev, který jim pootevřené dveře skýtaly. Stařec bez jakéhokoliv zaváhání vešel dovnitř. Stáli jako přikovaní, ale pak ho následovali ve vstupu dovnitř. Trůnní sál byl velkolepý a vykládaný zlatem, stříbrem a drahým kamením. Strop byl klenut do oblouku a zdobený mozaikami, nevídaných barev a tvarů… po stranách postávali muži a ženy v šatech, které prozrazovaly jejich urozený původ. Ale pozornost všech okamžitě upoutal zlatý trůn, ozdobený jaspisy a rubíny, na kterém seděla Jil. Do chvíle, než je spatřila mile rozmlouvala s okolo stojícími dvořany a trpělivě odpovídala na jejich dotazy. Potom co vstoupili do sálu, povstala a se zájmem se je prohlížela. Jakmile se postavila, zazářily její světlounce modré šaty, zdobené bílými nadýchanými obláčky. Jakoby byly střižené přímo z oblohy. Když se naši poutníci před Jil uklonili, mohli spatřit její tmavěmodré střevíčky, lehce zdobené stříbrem. Po úkloně zvedli nesměle svoje pohledy k tváři krásné Jil. Na první pohled upoutaly pozornost její světlezelenkavé laskavé oči, které jen doplňovaly harmonii a příjemný dojem z celého obličeje. Ten jí lemovaly zlatavé vlasy, splývající až po pás. Vlasy jí zdobil stříbrný diadém, posázený tyrkysy. A protože v říši Jil jsou ženy postaveny výše než muži, pokyne jako první Lucii. Ta přistoupí váhavě blíž k trůnu a Jil se jí zeptá :,, Vítej, jaké je tvé jméno a důvod tvé přítomnosti?" Lucie se ukloní a odpoví :,, Jmenuji se Lucie, komtesa Lucie ze země za lesy Brainor. Hledáme u vás úkryt." Uchopila Filipa za ruku a dodala :,, Utekli jsme z hradu mého otce, protože nepřál naší lásce a doufáme, že nám pomůžete." Jil se s pochopením usmála a řekla :,, Zajisté, udělám vše, co bude v mých silách a děkuji za vaši důvěru…" Potom obrátila svou pozornost na zbývající trojlístek a znovu se zeptala na jejich jména a důvody, které je k ní přivedly. Všichni tři se postupně uklonili a promluvil za ně David :,, To je můj přítel Viliem a bratr Lukáš, společně jsme se sem vydali, protože naléhavě potřebujeme na nějakou dobu bezpečný úkryt." Roztomile se usmál a potichu dodal :,, Měli jsme drobné neshody s králem…" Jil po jeho poznámce nepatrně pozvedla obočí, ale nepřestala se usmívat a v jejích očích byl patrný zájem, který Davidova slova vyvolal. Chvíli si je pátravě prohlížela a nakonec spočinula s tázavým výrazem ve tváři na Viliemovi. "Tuším, co odpovíš na mou otázku, přesto se tě ale zeptám, proč nosíš svou kápi ?" Viliem se opět uklonil a pak po krátkém zaváhání odpověděl :,, Má paní, zatím si ji ponechám…mám pro to své vážné důvody." Jil se usmála :,, Přesně jak jsem předpokládala…, jistě jste unaveni a potřebujete si odpočinout, není nic, co by nemohlo počkat do zítřka, konec konců ráno moudřejší večera! Denore, ukaž hostům jejich komnaty…" Jil se mile usmála a pokynula Denorovi. "Dědek" Denor vykročil znechuceně z trůnního sálu, aniž by se přesvědčil, zda ho následují. David zaúpěl :,, To půjdeme zase týden zpátky ?" Denor se uchechtl : " Ne, tentokrát nemám tolik času!" Vedl je malou chvíli, až došli k pokojům, ukázal jim, které jsou pro ně určeny a povýšeně odešel. Než zmizel v bludišti chodeb, dodal : "Pošlu vám sluhu, aby vás seznámil s P R A V I D L Y říše Jil !" . Chvíli ho pozorovali, než jim zmizel v bludišti pokojů a chodeb. "S potěšením vám oznamuji, že ten dědek nám ještě pěkně zavaří, s tím to nebude jen tak…" pronesl David se smutkem v hlase. "Třeba mu křivdíš…" povzdechl si Filip " ostatně on je tu léty prověřený mudrc… vážený a nejlepší ze všech… měli bychom mu důvěřovat, když mu věří i Jil a vlastně ho ani neznáme…" Filip svou hlubokomyslnou řeč dokončil a odešel do svého pokoje. Lucie se na všechny potěšeně usmála a také zamířila do svého pokoje. Trojlístek se po sobě překvapeně podíval a Viliem tiše pronesl : " Tak ten nám to pánové pěkně nandal, ale bohužel měl pravdu, myslím, že vás také opustím a půjdu si lehnout, byl to dost rušný den…" ušklíbl se a odešel. David se po jeho odchodu obrátil na Lukáše a unaveně se ho zeptal : " Tak co jsi mi chtěl říct tolik supertajného ?" Lukáš chvíli zaváhal a pak tiše odpověděl : " Zná naše tajemství, možná je to jenom planý poplach…ale myslím si, že to ví…" Lukáš domluvil a Davidova usměvavá tvář byla ta tam. Vystřídaly ji vrásky na čele a zachmuřený výraz. "Je to jisté ?" zeptal se po chvíli. " Ne, říkal jsem ti, že ne. Budeme si ale muset dávat stonásobný pozor na to, co říkáme a děláme v jeho přítomnosti !" " A řekl jsi to už Viliemovi ?" " Ne, nechci ho zbytečně děsit, ale měl by o tom vědět…" "A jak jsi na to vůbec přišel ?" " Slyšel jsem ho mluvit s nějakým vysoce postaveným mužem, když odešel z chodby. Říkal, že si zjistí co jsme zač a že si to za každou cenu ověří…" "Promluvím s Viliemem…" řekl David unaveně a pak i ti dva zmizeli ve svých pokojích.

Dívka s kyticí

10. července 2008 v 23:28

Jil - Třetí Kapitola

9. července 2008 v 13:14 | Dincie |  Jil - První díl
Jil- První Díl :


3. Kapitola - " V nesnázích"
Po tak dlouhé době temnoty jim světlo připadalo jako něco nepřirozeného a nesmyslného. Oslepovalo je a všechno kolem se vyjasňovalo a prosvětlovalo…….Jako když je po dlouhé polární noci zase den….je to šok, ale zároveň radost…………
Když vstoupili do světla a přivykli jeho jasu, objevily se před nimi dlouhé a téměř nekonečné zahrady princezny Jil. Byli příliš slabí, aby si vychutnali ten překrásný pohled. Kam ses podíval, tyčily se do výšky květy nevídaných barev, každý byl jedinečný a každý jiný. Na okraji byly vysoké a ztepilé stromy, které poskytovaly tolik potřebný stín. Slunce totiž pražilo a neúprosně svými paprsky pokrývalo celou zahradu. Uprostřed zahrady se tyčil obrovský vodotrysk, který dosahoval výšky některých topolů, které byly podél zahrady. Filip cítil na tváři, když kolem něj procházel jemné kapičky vody. Přímo před nimi se tyčil neuvěřitelně honosný palác, celý ze zlata, alepoň to tak Filipovi připadalo. Ohromeně se k němu přibližovali, jakoby měli strach, že se rozpadne na malinké kousíčky, Filip šťastně tiskl Lucii ruku a pohledem hledal své nové přátele. Palác byl tak…….,, Odkud přicházíte !?!" Oba se polekaně otočili a spatřili za sebou už na pohled velmi nepříjemného staříka, který byl podle svého přepychového šatu u Jil jistě velmi vysoce postavený. Tuto otázku podle svého znuděného výrazu, položil zcela automaticky. Filip zaváhal a pak odpověděl :,, Jsme ze země za lesy Brainor." Stařec se otočil na Viliema, Davida a Lukáše, kteří stáli opodál a vyštěkl :,, A vy…?????!!!!" "Jsme z ještě větší dálky….." odpověděl David s provokativním úsměvem, kterým staříka rozhodil z jeho automatického a znechuceného klidu. " A to je kde !!!!" Zareagoval ostře stařec. " To je přes…..les Brainor……řeky Aren….., Vorla…., Tulias….a …..Siven…….potom pohoří Tiors…..přes horu Dardauir……kolem jezera Meid……nížinou Karkalis……a…..." "Stačí, stačí!!!!!!!!!" zakřičel rozzuřený stařec a David dosáhl toho, co svou zdlouhavou odpovědí zamýšlel. "Nebudeme tady stát do večera !!!!" procedil mezi zuby stařec. David se usmál, že namyšleného a nepříjemného staříka podvakráte doběhl. " Dovedete nás k Jil ?" Zeptala se Lucie tak, že byla z jejího hlasu patrna úcta, kterou jako jediná ze skupinky nepříjemnému staříkovi prokazovala. "Možná, ale to by si tenhle musel sundat kapuci !" řekl se zkoumavým pohledem, upřeným na Viliema. Ten okamžitě a nesmlouvavě zareagoval : " Promiňte, pane, ale nepřipadá v úvahu !!!" "Pak vás, ale nemohu vpustit do paláce ….!" Řekl stařec a čekal, že ho poslechnou. S potutelným úsměvem sledoval všechny a prohlížel si jednoho po druhém. Nakonec se jeho pohled opět zastavil na Viliemovi. Když to ale vypadalo, že se nehnou z místa a nijak dál nereagují, natáhl se po Viliemové kapuci s jediným cílem. To už ale Lukáš nevydržel, popadl meč a rychlostí blesku ho přiložil starci pod krk, ten vyděšeně ucukl a stáhl svou ruku zpět. " Nic vám nedává právo tohle udělat, a pokud vám jde o bezpečí Jil a obyvatel její říše, může vám být dostatečným důkazem, že jsme prošli bránou. A co si asi myslíte, že Viliem pod kapucí ukrývá ? Takže jsme si to snad vyjasnili ?! Chcete ještě něco říct ?" Dořekl a přitiskl svůj meč ještě těsněji k staříkovu vyschlému krku. Stařec zakoulel svýma očima, v jeho tváři se mísila zlost, hrdost a hlavně strach. Lukáš sklopil meč a zastrčil si jej zpět do pochvy u pasu. Stařec zůstal chvíli stát a jen koutkem oka pokukoval po Lukášově meči, pak beze slova vykročil k paláci. Zatvářil se pohrdavě a vešel jako první. Následovali ho Filip s Lucií a jako poslední šli Viliem, Lukáš a David. Sluha stojící před prvním sálem se mírně uklonil před starcem a pak se opět narovnal. " Rozhádali jsme si dost váženou osobu v tomto světě." Ušklíbl se Lukáš. " A to jsme teprve přišli !" Poznamenal David. " Možná jsi to s tím mečem přehnal…." Zauvažoval David, ale zároveň s pochopením dodal :,, Ale jinak to nešlo, nemohl Viliema vidět, byly by zbytečné problémy….." Pak se Davidovi vrátila zase jeho veselost a smysl pro humor…:,, To by byla legrace, kdyby nějaký sluha udělal takovou úklonu, která by ho donutila neudržet rovnováhu a sletět dědkovi pod nohy…., dědek by se pak zapotácel a přepadl dopředu…." David se rozesmál, ale pak zmlkl a užasl stejně jako všichni ostatní. Prošli síní a vešli do sálu, který byl přepychově zařízen a vyzdoben. Bylo vidět, že se na výzdobě zlatem ani stříbrem nešetřilo…

Jil - Druhá kapitola

3. července 2008 v 0:06 | Dincie |  Jil - První díl
Jil- První Díl :



2. Kapitola - " Brána"



"Haló, vstávej!!!!" Filipem někdo zatřásl a on se probral. "Co se děje ?" zeptal se ospale. Všichni už byli na nohou a před ním se culil David, "Budím tě už hodinu" rozesmál se…Lucie se k Filipovi naklonila a zašeptala :"Vědí, kde je brána!" "Cože????" vykřikl Filip nahlas. Lucie sebou trhla, jak ji polelkal jeho výkřik. "Rychle !!!" zavelel Viliem, "Nemáme moc času…" dodal. K Viliemovi přistoupil Lukáš a špitl mu, takže bylo slyšet jenom něco, Filip postřehl jenom několik slov : "Zdrží nás……., nemáme čas na…….." a pak něco jako : " tvůj otec přece………" Viliem sklopil hlavu a cosi zašeptal, Filip ale nerozuměl co. Lukáš neochotně přikývl a zklamaně odešel. Filip se zvedl, oprášil si šaty, otočil se na Davida, který stál opodál a vše sledoval a zeptal se ho :,,Viliem má nějaké problémy s otcem ?" David se znechuceně ušklíbl, povzdechl si a odpověď zadrmolil mezi zuby: "Tak něco…" Filip pochopil, že před ním něco tají. David rychle odešel, aby nemusel čelit dalším všetečným otázkám. Pak se zase vrátil Lukáš a všechny nutil k rychlému odchodu k bráně. "Jaká je ta brána a jak je střežená ?" zeptal se Filip a upřel zvědavý pohled na Lukáše. Ale byl to David kdo mu odpověděl :,, Thriundská brána, ochrana Jil, projde jí pouze ten, kdo má dobré srdce a neudělal nic špatného, nebo si uvědomil své chyby a poučil se z nich. Takže v království Jil není žádný zlosyn - ledaže by se zlosynem stal přímo u ní " vysvětloval David. "Ale to je nepravděpodobné, protože Jil je velmi laskavá a její říše je ráj pro všechny." Dodal. "Pokud nemáš dobré srdce a nepoučil ses ze svých chyb, nebo neplánuješ něco zlého, zemřeš !" Doplnil Viliem a zamračil se. "Pokud ano, objevíš se v říši Jil…" odhadl Filip zamyšleně. "Správně !" Souhlasil David se širokým úsměvem. "Už jsme u ní blízko !" Promluvil nečekaně Lukáš, který se nepřestával mračit a nejspíš vůbec neznal úsměv, čímž se značně lišil od svého bratra Davida. Pokračovali dál a Filip se usilovně, ikdyž marně snažil vyzvědět od Davida nějaké informace. Pokud mu David odpovídal, tak jen v hádankách, nebo změnil téma. Jednoduše řečeno se jeho nástrahám mistrně vyhýbal a působil dojmem, že mu to nedělá žádné problémy. Pokračovali rychle, takže brzy stanuli před bránou. Byla …..velkolepá…….obrovitánská a na okrajích zlatá……zářila jako slunce v ranním rozbřesku. Na jejím úplném vrcholku bylo vyryto pár slov, zvláštním, pro Filipa neznámým jazykem. "Co to asi znamená ????" pomyslel si Filip ohromeně. Viliem se přiblížil k bráně, zadíval se na písmena na vrcholku, chvíli si je prohlížel, jakoby o sobě zapochyboval a pomalu vešel do mlhy, která ji obklopovala a vstoupil. Jakmile tak učinil, zmizel….všichni se polekali a zůstali zaraženě zírat na prázdné místo, kde před chvílí stál. První se vzpamatoval David a prošel jako druhý, Lukáš zaváhal, ale pak ho následoval. "Myslíš, že je po nich ?" zeptal se zaražený Filip Lucie. "Je jenom jediný způsob, jak to zjistit…" odpověděla mu se smrtelně vážným výrazem v obličeji Lucie. Pak se uchopili za ruce a společně vešli odhodlaně dovnitř. ……..Obklopila je prázdnota. Šířila se kolem nich obrovskou rychlostí, pohlcovala je, volali, ale ztěží slyšeli sami sebe, natož ostatní. Snažili se pohnout, utíkat, jít, ale nedokázali odlepit nohy od země. Všude byla tma a v dáli se začalo vynořovat světlo. Světlo naděje….


Vážím si Vaší návštěvy! Ať už jste odkudkoliv...! ;-) :-D ;-)

Flag Counter